Zpráva Muži a násilí v České republice

Převzato z www.vlada.cz Publikováno 21.10.2016

Oficiální statistiky ukazují, že muži jednoznačně dominují ve všech sledovaných oblastech kriminality. Co se týče celkové kriminality v České republice, muži tvoří více jak 85 % pachatelů trestné činnosti, u sexuálně motivovaného násilí (na ženách i dětech) jsou pachateli dokonce ve více jak 90 % případů.

Text Zprávy ke stažení.

Násilí bývá nejčastěji spojováno s muži jako původci násilí a s ženami jako jeho oběťmi. To ale neznamená, že se muži nestávají obětmi násilí, nebo že by ženy násilí napáchaly. Obětmi násilí se muži stávají nejčastěji ze strany jiných mužů, obvykle na veřejnosti a v rámci mužských kolektivů. Na mužské násilí má vliv jejich socializace, která je často s násilím spojená, ale také kulturní vzorce, jež za některých okolností násilné jednání mužů podporují.

  • soukromí jsou často muži jako oběti skrytou skupinou, protože ze strany okolní společnosti i jich samých je tato role v rozporu s obecně přijímanou představou mužství. Nesnadnost přiznání vlastní zranitelnosti pak vede k tomu, že o násilí neinformují, případně si ho ani neuvědomují. Nejčastější reakcí je přizpůsobení se situaci a její bagatelizace.

Zpráva Muži a násilí v České republice (dále jako „Zpráva“) poukazuje na násilí jako na specificky mužský fenomén. Věnuje se oblastem, ve kterých je užitečné tematizovat muže a mužství v souvislosti zejména s fyzickým násilím, jež jsou často svázány s genderovými nerovnostmi.

Násilí na veřejnosti

Přestože v české veřejné debatě je tematizováno zejména domácí násilí, muži jednoznačně dominují statistikám stíhaných a vyšetřovaných osob ve všech oblastech kriminality. V tomto směru je však nutná jistá ostražitost vyplývající z charakteru policejních dat. Muži se v souladu se společenskými představami snadněji dostávají do hledáčku osob podezřelých z násilných činů.

Ze Zprávy vyplývá několik faktorů, které mohou přispívat k násilnému jednání mužů:

  1. násilí jako kompenzace frustrací z neuspokojivého sociálního postavení, nezaměstnanosti a malé naděje tuto situaci změnit;
  2. opakující se vzorce jednání – zkušenosti s násilím v rodině, nízké, nebo vyloučené sociální postavení, kompenzace nedostatku moci;
  3. tolerance „chlapecké neposlušnosti“ ve škole, kdy je chlapcům tolerováno více prohřešků než dívkám, např. i tolerance počátků sexuálního obtěžování (s různými formami sexuálního obtěžování se na vysokých školách setkává až 78 % studujících[1]);.
  4. pozitivní oceňování vlastností tradičně spojovaných s mužstvím jako agresivita, soutěživost, dravost v pracovním prostředí (výzkumy ukazují, že závažné formy sexuálního obtěžování na pracovišti zažívá 13 % žen oproti 4 % mužů[2]);
  5. přísně hierarchické instituce pracující s mocí, ve kterých značně převažují muži, tj. policie, armáda nebo například vězeňství, které jsou organizacemi, ve kterých je násilí (symbolické i fyzické) jedním z klíčových prostředků vyjednávání mocenského postavení[3].

Sexuální násilí

Ukazuje se, že v České republice fyzické nebo sexuální násilí zažilo 32 % žen, nebezpečné pronásledování 9 % žen, sexuální zneužívání 12 % žen a znásilnění 5 % žen[4]. Toto násilí však bývá bagatelizováno a výrazná část společnosti dokonce připisuje podíl spoluviny obětem tohoto násilí. I z tohoto důvodu je nahlášeno jen zanedbatelné procento celkového počtu znásilnění[5]. Samotné sexuální násilí je často motivováno potřebou kompenzovat mocenské deficity.

Jako dobrá prevence sexuálního násilí je edukace dospívajících o tom, co je „normální“ sexualita, zejména mladých mužů, kteří mají často nereálné představy, které mohou čerpat z pornografie (násilí jako akceptovatelná součást sexuálního aktu). Výzkumy ukazují, že mladí muži se často dopouštějí sexuálního násilí, protože si neuvědomují dopad svých činů.

Muži a násilí v soukromé sféře

V soukromé sféře jsou muži obvykle evidováni jako pachatelé násilí. Podle kriminologických statistik tvoří 90 – 95 % pachatelů domácího násilí (ženy jsou z 90 % obětí). Zde je možné vysledovat určité situační faktory, které k domácímu násilí přispívají: nízká úroveň respektu vůči ženám, zkušenost násilí v rodině z dětství, nezvládání emocí, stres, frustrace, slabá komunikace či nadužívání drog. Domácí násilí přitom nemusí být směřováno pouze vůči partnerce, ale postiženými bývají rovněž děti, pro které má tato zkušenost zásadní dopady do budoucna, neboť často reprodukují naučené vzorce.[6]

Mediální obraz mužského násilí

Přestože mužské násilí se v médiích objevuje velmi často a s detailním popisem, není zde tematizováno jako problém určité sociální skupiny (mužů). Jediné případy, kdy je pohlaví bráno v potaz, jsou případy domácího a sexuálního násilí. Ty pak paradoxně odvádějí pozornost od jiných typů násilí spojeného převážně s muži (např. pravicový extremismus nebo násilí jako vyústění bezvýchodné životní situace).

Média standardně pracují s nálepkováním a stigmatizací násilníků a nedokáží zachytit složitější společenské souvislosti (např. genderové hledisko, vliv socializace a kulturních norem, apod.). Motivy násilí jsou obvykle zasazovány pouze do psychologické roviny pachatele, přičemž sociální aspekty jsou opomíjeny (viz výše v části týkající se násilí na veřejnosti).

Hlavní doporučení vyplývající ze Zprávy:

  • Zabezpečit systematickou a dlouhodobou práci s původci násilí formou jejího začlenění do systému sociálních služeb, včetně finančního zabezpečení relevantních aktivit (např. ve formě dotačních titulů);
  • Vytvořit a zavést dlouhodobě udržitelný genderově citlivý systém vzdělávání tak, aby ti, kteří jím projdou, uměli identifikovat genderově podmíněné násilí i sexuálně motivované násilí a znali postupy, jak se mu bránit.
  1. pro žáky a žákyně průřezově ve všech stupních vzdělávacího systému, včetně výuky již na základních školách, kde je třeba věnovat zvýšenou pozornost tématu sexuálního násilí a tematickému obsahu hodin sexuální výchovy;
  2. pro vyučující a také studující na školách zejména pedagogických, právnických, bezpečnostních a mediálních oborů;
  • Provádět dlouhodobý sběr viktimizačních statistik zohledňujících kategorii pohlaví (a další sociodemografické ukazatele), a vytvořit navzájem srovnatelnou strukturu sbíraných dat ze soudních, policejních a zdravotnických zdrojů.

Zpráva byla zpracována Pracovní skupinou muži a rovnost žen a mužů (dále jen „Pracovní skupina“) zřízenou při Radě vlády pro rovnost žen a mužů. Pracovní skupina se zaměřuje na zapojování mužů do agendy rovnosti žen a mužů, jelikož se jedná o agendu průřezovou, která se nedotýká pouze žen.

Kontakty:
Iva Šmídová (autorka a editorka zprávy): 731 481 159
Kristýna Pešáková (autorka a editorka zprávy): 723 759 082

Oddělení rovnosti žen a mužů ÚV ČR, [18. 10. 2016]


[1] Smetáčková, I., Pavlík, P. 2011. ‘Sexuální obtěžování na vysokých školách: teoretické vymezení, metodologický přístup a výzkumné výsledky.’,Sociologický časopis/Czech Sociological Review 47 (2): 361–386. Dostupné na: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/99c2c21a9ec6ae04d0e8b2e8a462d588fb3bcab3_SmetackovaPavliksoccas2011-2.pdf

[2] Sociologický ústav Akademie věd: Obtěžování žen a mužů a sexuální obtěžování v českém systému pracovních vztahů. 2005. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/1699/obtezovani.pdf

[3] V českém prostředí výzkumy a etnografie z těchto prostředí prozatím chybějí

[4] FRA: Violence Against Women: an EU-wide Survey. 2014. Dostupné na: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-main-results-apr14_en.pdf

[5] V této souvislosti je možno zmínit také výzkum Amnesty International z roku 2015 „Znásilnění v ČR“. Dostupné na:http://www.amnesty.cz/news/1418/nosi-minisukne-o-znasilneni-si-koledovala-mysli-si-tretina-cechu

  1. Otázce domácího násilí se věnuje intenzivně i Oddělení rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR. V této souvislosti lze zmínit například Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na ženách na léta 2015 – 2018 a jeho implementaci.
Share Button