„Lidé se rozhodli zůstat na Ukrajině.“ Romský aktivista Julian Kondur – o životě komunity v podmínkách války, vlastenectví a ruské propagandě

Článek založený na rozhovoru s projektovým koordinátorem mezinárodní charitativní organizace Roma Women’s Foundation Chirikli (Чіріклі) vyšel dne 8.září 2022 na zpravodajském webu “НВ” pod titulkem «Люди обирають залишатися в Україні». Ромський активіст Юліан Кондур — про життя спільноти в умовах війни, патріотизм і російську пропаганду

Autorka: Олександра Горчинська (Oleksandra Gorchynska)

Проєктний координатор міжнародної благодійної організації Ромський жіночий фонд Чіріклі Юліан Кондур (Фото:Наталія Кравчук, НВ)

Projektový koordinátor mezinárodní charitativní organizace Roma Women’s Foundation Chirikli Julian Kondur (Foto: Natalja Kravčuk, NV)

Romský aktivista Julian Kondur hovoří o Romech v ozbrojených silách, evakuaci civilního obyvatelstva z horkých míst, humanitární pomoci a projevech diskriminačního zacházení se zástupci komunit v průběhu války.

Julian Kondur, projektový koordinátor mezinárodní charitativní organizace Chirikli Roma Women’s Fund, hovoří o tom, jak žije romská komunita v Ukrajině po celoplošné invazi Ruska, proč se nucení migranti (uprchlíci) rozhodli vrátit domů a vysvětluje, jak diskriminace etnických a národnostních menšin hraje do rukou ruské propagandě.

Začátek velké války

V předvečer totální války jsem opustil kancelář poté, co jsem vše zkontroloval a uzavřel. Odešel jsem v očekávání něčeho nejasného a šel domů. Ráno mě probudily výbuchy a telefonáty z celé rodiny.

Během následujících hodin jsme se sbalili, odešli jsme z domu a víc jak měsíc jsme se tam nevraceli. První týden jsme zůstali u Kyjeva a později odjeli na západ Ukrajiny.

Po odchodu jsme především přemýšleli o tom, co budeme jako organizace dělat dál, jestli jsme schopni vůbec něco dělat. První týden jsme nedělali žádné aktivity a snažili se jen zorganizovat sami sebe.

Юліан Кондур стоїть поряд з ромськими жінками під час розвезення гуманітарної допомоги (Фото: Фото надане героєм публікації)

Julian Kondur stojí vedle romských žen při doručování humanitární pomoci / Foto poskytl Julian Kondur

Pak se dostavilo pochopení faktu, že můžeme pracovat. S pomocí našich partnerů a přátel jsme na západě Ukrajiny začali organizovat humanitární pomoc. V Černivci například vznikl malý sklad, kam  se nakupovalo a posílalo jídlo na podporu válkou vysídlených rodin. Nebyly tam jen romské rodiny, ale například i lidé z řecké komunity a také z Doněcké oblasti. Téměř každý den se událo něco nového. Mnoho partnerů z Evropy a přátel nabídlo pomoc – nemohli jsme odmítnout, protože lidé o tuto pomoc žádali.

Poskytovali jsme také přímou finanční pomoc lidem, kteří byli evakuováni z dočasně okupovaných území nebo ze zón aktivních bojů. V prvních dnech se jednalo o aktivní informační podporu: snažili jsme se najít bezpečné únikové trasy, podávali jsme objektivní informace o možnostech překročení hranic. Doprovázeli jsme rodiny, většinou s mnoha dětmi, na jejich nelehké cestě, které byly nuceny opustit své domovy a odejít do jiného života.

Každý den také probíhala iniciativa poskytování teplých obědů, kterou jsme organizovali společně s komunitou Krišna, za což jsme jim velmi vděční – chlapci a dívky krmí lidi každý den. Každý den je to jen v Charkově něco kolem tisíce porcí. V Oděse také každý den, ale v trochu menším měřítku. V Černihovské oblasti je rozsah sice také menší, ale přesto je to nesmírně důležitá iniciativa. Také v centru Kyjeva, a to na různých místech, se téměř každý den podává půl tisíce i více porcí.

V centru humanitárních aktivit, které jsou v současné době možné, jsou právě teplé obědy – jsou poskytovány nejen Romům, ale všem, kdo je potřebují. Patří sem také potravinové a hygienické balíčky, které zasíláme do komunit.

Snažíme se navázat kontakt s místními zástupci romské komunity a dohodnout se s nimi na organizaci dobrovolnických skupin. Obvykle někdo z našeho týmu dělá doprovod a organizuje distribuci. Děláme to buď v hustěji osídlených místech, nebo ve spolupráci se sociálními centry a službami. Většina příjemců této humanitární pomoci jsou ženy a děti. Mužů je mnohem méně.

Nucení migranti – vnitřně vysídlené osoby

Pokud mluvíme o množství pomoci, která byla poskytnuta od začátku totální války, pak zasahuje celkem přes 20 tisíc lidí. Jsou to ti, kteří díky naší pomoci získali buď teplý oběd, nebo informační pomoc, poradenství nebo dočasné útočiště. Jsou to také lidé, které jsme pomohli evakuovat – asi 600 rodin, které opustily východní regiony. Jednalo se buď o organizaci autobusů, nebo přímou finanční pomoc na pokrytí nákladů na pohonné hmoty a platby dopravcům.

Neustále se snažíme vyhodnocovat situaci Romů a podle našeho posledního výzkumu vidíme, že 75 % všech námi dotazovaných vnitřně vysídlených Romů, což je více než tisíc lidí, chce v zemi stále zůstat.

Юліан Кондур розповідає про те, що більшість ромських сімей, які вимушено покинули свої домівки та виїхали за кордон після 24 лютого 2022-го, обирають повертатися до України (Фото: Наталя Кравчук, НВ)

Julian Kondur hovoří o tom, že většina romských rodin, které byly nuceny opustit své domovy a odejít do zahraničí po 24. únoru 2022, volí návrat na Ukrajinu / Foto: Natalja Kravčuk, NV

Podle našich odhadů muselo v Ukrajině opustit své domovy asi 100 000 Romů. Do zahraničí odešlo asi 50 000 lidí, ale v posledních měsících zaznamenáváme trend návratu. Lidé se vracejí, protože v zemích východní Evropy nemohou najít odpovídající přístřeší a čelí předsudkům.

Vezměte si například Charkovskou oblast. Téměř všechny romské rodiny opustily v Charkovské oblasti město Merefa. Víme, že bohužel mnoho Romů opustilo Doněckou oblast, ale většina rodin stále zůstává v Luhanské oblasti. Mnoho lidí také opustilo Chersonský region – muži zůstali doma a ženy s dětmi byly poslány pryč. Obecně se o to snažil každý, kdo měl možnost odejít.

Lidé bez cestovních pasů

Problém nedostatku dokumentů mezi Romy je velmi akutní. Již dříve jsme hovořili o tom, že na Ukrajině žije asi 30 000 Romů bez dokladů, možná i ve stavu bez státní příslušnosti. To také nyní velmi ovlivnilo jejich schopnost pohybu i být příjemci humanitární pomoci. Zaznamenali jsme mnoho případů, kdy se lidé kvůli problémům s doklady obtížně pohybovali i v rámci vlastní země, zejména kvůli dodatečným kontrolám.

Poměrně komplikovaná byla i situace s překračováním hranic: nejednoznačně se například chápalo, zda je možné odjet bez cestovního pasu či nikoliv. Nyní víme, že na území Polska jsou konkrétně i lidé, kteří odešli bez dokladů. Jsou mezi nimi i Romové.

Samotná výjezdová procedura byla samozřejmě komplikovaná a mnoho lidí bylo odmítnuto, pokud neměli cestovní pasy. Na různých kontrolních stanovištích byla ale na hranicích různá praxe. V některých místech mohl člověk bez dokumentů hranici přejít, jinde ne. K této praxi bohužel docházelo a tato dichotomie k regulérním přechodům hranice nepřispěla.

Diskriminace

Samozřejmě mezi těmi, kteří odešli do zahraničí, byli lidé, kteří čelili předsudkům vůči sobě jako Romům, nikoli jako Ukrajincům. Týkalo se to především těch lidí, kteří přišli na území České republiky a Maďarska – jde v tomto případě zřejmě o antivůdce s nepříliš tolerantním vztahem k Romům, mírně řečeno.

Byly případy, kdy dokonce i ženy s dětmi dostaly dočasné ubytování ve věznicích — v zařízeních, která dříve sloužila k držení osob ve výkonu trestu. Tyto ženy se pak vrátily na Ukrajinu, protože takové zacházení prostě nemohly tolerovat.

Діти з ромської родини сидять за столом, на якому лежить харчовий набір — гуманітарна допомога (Фото: Фото надане героєм публікації)

Děti z romské rodiny sedí u stolu, na kterém leží balíček potravin – humanitární pomoc / Foto: poskytl JK

Pro lidi je těžké se přizpůsobit – mnoho našich romských partnerů ze sousedních zemí říká, že s místními Romy se zachází jinak, než s běženci z Ukrajiny. Protože tento obecný stereotyp o Romech existuje a možná si na to už lidé zvykli. A v tomto případě lidé někdy nechápou, jaká je situace Romů v Ukrajině.

Jednou z iniciativ, kterou jsme představili, je „cestovní mapa“ pro subjekty, kteří pracují s vysídlenými osobami, žadateli o azyl, zejména s Romy. Podali jsme v ní obecné informace o situaci Romů, o jejich jazykových a kulturních zvláštnostech. Dostali jsme mnoho pozitivních ohlasů v tom smyslu, že tyto informace jsou užitečné. Příručka byla přeložena do pěti jazyků: francouzštiny, češtiny, němčiny, angličtiny a maďarštiny. Jak jsme slyšeli od těch, kteří ji již použili, takové materiály jsou užitečné. (pozn.: příručka je k dispozici zde)

Celou tu dobu, kdy v naší zemi pokračuje totální válka, se potýkáme s jistou dávkou spekulací na téma předsudků vůči Romům v samotné Ukrajině. Například v březnu 2022 se stal případ, kdy byly romské dívky veřejně potrestány (pozn.: byly polité zelenou barvou a přivázána ke sloupu) za údajné spáchání krádeže. Udělaly to osoby, kteří reprezentují organizaci (pozn.: „Lovci“ – FB skupina zaměřená na lynč Romů) s historií pronásledování lidí na základě jejich etnicity, konkrétně Romů, což je principiálně problematické.

Ruská propagandistická média tuto informaci okamžitě převzala a použila ji ve velmi zkresleném kontextu – jako by se Ukrajinci vysmívali rusky mluvícím osobám. Jiný kontext stejné zprávy: podívejte, ukrajinští nacisté se prý vysmívají Romům, kteří se nikoho nedotkli.

Naše orgány činné v trestním řízení na takové případy reagují a ten příklad je ilustrativní: v tomto období jsme začali více komunikovat a vyměňovat si informace o různých incidentech, ke kterým dochází. Naším cílem je poskytovat objektivní informace o takových incidentech, které se dostanou na veřejnost. Je ale velmi obtížné zůstat v kontaktu s oběťmi i svědky, protože lidé nevěří, že mluvit o takových případech může něco změnit.

Obránci

V současné době bojuje v ozbrojených silách Ukrajiny a v dalších formacích i mnoho Romů. Upřímně řečeno, ani my sami jsme nečekali, že se najde mnoho dobrovolníků, kteří půjdou bránit zemi.

Velmi důležitá je také situace, v níž se nacházejí rodiny lidí bránících zemi. Tyto dvě záležitosti spolu souvisí: snažíme se podporovat ženy, jejichž muži slouží v armádě, potravinovými balíčky nebo prostřednictvím sítě romských mediátorů. Jedná se i o pomoc při získávání osobních dokladů, poskytnutí konzultací apod., a díky koordinované spolupráci s centry bezplatné pomoci i právní pomoc rodinám vnitřně vysídlených osob.

Romové v dnešních ozbrojených silách jsou pro nás příležitostí demonstrovat naši solidaritu s celou společností a ukázat, kdo jsou skuteční vlastenci. Od začátku války v roce 2014 až do 24. února tohoto roku byl pojem „patriotismus“ mnohokrát reinterpretován. Bohužel během těch osmi let si určité skupiny ve společnosti narativ o vlastenectví do jisté míry monopolizovaly.

Dnes vidíme Romy, Armény, Krymské Tatary, Židy a další národnosti bránící naši zemi. To přesně ukazuje skutečný kontext této války. Je to odpor, touha bránit se. A Romové, stejně jako všichni aktivní, starostliví lidé v naší zemi, přispívají k zachování naší integrity.


Materiál vznikl za podpory projektu „Promoting Social Cohesion in Ukraine / Item 7“, realizovaného organizací Rule of Law Initiative Americké advokátní komory (ABA ROLI). Uvedené informace nemusí odrážet názory ABA ROLI.


Poznámka: Julian Kondur pochází z rodiny romských lidskoprávních aktivistů; jeho matka – Julia Kondur – je zakladatelkou organizace Chiricli a např. jeho bratr Volodymyr řídí Centrum práv Romů.

Přeložila: Jana Chržová


 

Share Button