ZDROJ: MV ČR

V prosinci 2020 představila Evropská komise legislativní návrh Aktu o digitálních službách (Digital Services Act), společný soubor pravidel, jehož cílem je především upravit povinnosti a odpovědnost online zprostředkovatelů v rámci jednotného trhu a souběžně zajistit bezpečné online prostředí odpovědné vůči uživatelům. Je zřejmé, že tento široký horizontální prostředek pro přeshraniční poskytování digitálních služeb bude mít řadu dopadů také pro bezpečnostní oblast, zejm. v kontextu omezení šíření nelegálního, ale v menší míře také škodlivého (byť ne nutně nelegálního) obsahu. V tomto kontextu Akt o digitálních službách navrhuje uložit povinnosti především (nikoli však pouze) velkým online platformám (takové, které oslovují více než 10 % ze 450 milionů spotřebitelů v EU), s nimiž jsou spojena specifická rizika v podobě šíření nezákonného obsahu a škodlivého vlivu na společnost (povinnosti uložené různým online subjektům dle jejich úlohy, velikosti a dopadu na online ekosystém jsou přehledně zobrazeny např. zde). 

Velké platformy by měly okamžitě přijmout nezbytné kroky k odstranění systémových rizik, která vyplynou z jejich hodnocení. Kromě zlepšení stávajících opatření by měly zavádět opatření nová (v duchu regulací vyplývajících z Aktu o digitálních službách) a posilovat spolupráci s důvěryhodnými nahlašovateli. I když se Akt o digitálních službách nevěnuje omezení dezinformací (či dalšího škodlivého, ale ne nutně nelegálního obsahu) explicitně, opatření proti šíření dezinformací dle záměrů Evropské komise vyplývají právě z povinnosti hodnocení rizik, kdy jednou z možností, jak dostát jejich eliminace či zmírnění, má být např. to, že se platforma zaváže dodržovat Evropský kodex boje proti dezinformacím. Tento záměr uvádí již Evropský akční plán pro demokracii (EDAP), který stanovuje řadu souvisejících i samostatných opatření EU v boji proti dezinformacím online, když hovoří o tom, že závazek platforem dodržovat „dobrovolný“ kodex (který však bude nutné v následujících měsících oproti jeho stávající neuspokojivé podobě značně revidovat) slouží právě jako nelegislativní ko-regulační mechanismus pro Akt o digitálních službách.

Akt o digitálních službách ukládá všem platformám povinnost zajistit, aby uživatelé věděli, komu slouží reklama (či obecněji sponzorovaný obsah), která se jim zobrazuje a na základě čeho byla zobrazena právě jim. Velké platformy by nad rámec toho měly zajistit veřejný přístup do repozitářů online reklamy a měly by umožnit její výzkum za účelem studia šíření ilegálního obsahu, ale též manipulativních technik a dezinformací. Repozitáře by měly obsahovat data o reklamě samotné, ale i o jejím zadavateli a příjemcích (ilustrativním příkladem může být již existující archiv politické reklamy Facebooku). Další podmínky pro politickou reklamu, nad rámec těchto obecných, jsou následně rozpracovány ve výše zmíněném Evropském akčním plánu pro demokracii.

MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI
Nad rámec uvedeného však Evropská komise usiluje o možnost realizovat rychlá,kolektivní a nadnárodní opatření v online prostoru v případě mimořádných událostí, které mohou ohrozit zdraví a životy obyvatel (pandemie, živelné pohromy, válka, terorismus), pokud by hrozilo zneužití online platforem kupříkladu k šíření dezinformací. Tato opatření by měla být pouze dočasná, měla by být v souladu s těmito regulacemi Aktu o digitálních službách a neměla by vytvářet obecnou povinnost velkých platforem monitorovat uchovávané informace.

VÍCE na stránkách MV ČR.

Podrobně na stránkách Evropské komise (v češtině) ZDE