Převzato z webu To je rovnost
Istanbulská úmluva čelí mnohým dezinterpretacím, které zbytečně ohrožují její ratifikaci. Proto Obor rovnosti žen a mužů uspořádal dne 26. září 2018 seminář pro poslance a poslankyně s názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí: mýty a fakta. Seminář se konal pod záštitou poslankyň Radky Maxové (ANO 2011), Aleny Gajdůškové (ČSSD) a poslance Františka Kopřivy (Piráti).
„Domácí a genderově podmíněné násilí představuje jednu z nejzávažnějších forem porušení lidských práv. Statistiky v této oblasti jsou alarmující a výskyt těchto forem násilí nepřijatelný,“ řekl na úvod David Beňák, zástupce zmocněnkyně pro lidská práva.
Radka Maxová v úvodu zdůraznila, že násilí není normální, a že se týká celé společnosti. I z toho důvodu je nutná osvěta a zapojení i chlapců a mužů do jeho potírání. Žádný násilný čin podle ní nesmí být ospravedlňován kulturou a náboženstvím. Ve svém projevu apelovala na prevenci a vyzvala k podpoře organizací, které se zaobírají prací s obětmi domácího a genderově podmíněného násilí. Zmínila i nedostatek specializovaných azylových domů. V současnosti je v ČR k dispozici 90 lůžek – ČR by však měla mít k dispozici 1 lůžko na 10 000 obyvatel. I tím se na svém nejbližším jednání bude zaobírat Výbor pro sociální politiku PSP ČR, kterému poslankyně Maxová přesedá.
Další úvodní slovo přednesla Alena Gajdůšková, která byla mj. členkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy, když se Istanbulská úmluva připravovala. Ve svém příspěvku zdůraznila jak národní, tak mezinárodní rozměr potřebu přijetí Istanbulské úmluvy. Zmínila statistiku OSN, z které vyplývá, že nejčastější příčinou úmrtí žen ve věku 15-44 let, je násilí. „Ženy jsou nejčastější a nejvíce trpící oběti válečných konfliktů. Znásilnění je stále některými považováno za způsob boje proti civilnímu obyvatelstvu“ řekla. Tento fakt považuje za alarmující a velmi závažný. I v České republice má zkušenost s násilím 27,5 % žen (a nejen ony, násilí jsou často přítomny i děti a další blízké osoby), což podle poslankyně Gajdůškové rozhodně není normální a v civilizované společnosti přijatelné. Je podle ní naopak nezbytné jasně deklarovat nulovou toleranci vůči násilí.
Poslankyně Gajdůšková v rámci svého příspěvku rovněž informovala, že byla spolu s kolegy a kolegyněmi z PSP ČR zavalena dopisy a nátlakem ze strany Biskupské konference lobbující za nepřijetí úmluvy. V této souvislosti zdůraznila, že Biskupskou konferenci nepovažuje za občanskou společnost. Vyslovila domněnku, že křesťanské hodnoty jsou kompatibilní s nulovou toleranci vůči násilí, a že tudíž i Biskupská konference by měla přijetí Istanbulské úmluvy podpořit, nikoli proti němu urputně bojovat.
Poslanec František Kopřiva uvedl, že Istanbulská úmluva je snadným terčem dezinformátorů, kteří kolem ní šíří řadu iracionálních mýtů. Dnešní odborný seminář proto velice vítá, neboť považuje za důležité vést racionální diskusi a tyto dezinformace uvést na pravou míru. Podotkl, že úmluvu již ratifikovalo 33 států a je podle něj v zájmu České republiky, abychom se k nim přidali. Jediné státy, které úmluvu nepodepsaly, jsou aktuálně Rusko a Ázerbájdžán. Závěrem uvedl, že doufá, že se veřejná diskuze po dnešním semináři aspoň trochu uklidní a zracionální.
Barbora Šváchová z Ministerstva spravedlnosti následně přítomným přiblížila ratifikační proces této úmluvy a informovala o jeho aktuálním stavu v ČR.
Její prezentace je k nahlédnutí zde.
Ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Radan Šafařík ve svém příspěvku uvedl, že Instanbulská úmluva je klasickou lidskoprávní úmluvou z dílny Rady Evropy s obvyklým monitorovacím systémem. Istanbulská úmluva byla dle jeho slov dlouhá léta vyjednávána a panuje na ní široký konsenzus. „Ratifikací úmluvy vskutku nenastane konec naší civilizace,“ uvedl s odkazem na jeden z mýtů Šafařík. Zdůraznil, že ratifikace Istanbulské úmluvy má praktický i symbolický význam. Po praktické stránce je především nástrojem pro prosazování pozitivních změn a ukotvení prevence násilí jakožto priority ČR. Umožní rovněž mezinárodní výměnu zkušeností a dobré praxe, z čehož může ČR jedině těžit. Na symbolické úrovni by stát ratifikací úmluvy dal obětem najevo, že problematika násilí je pro něj důležitým tématem. Směrem k pomáhajícím profesím byl stát vzkázal, že mu záleží na jejich práci. V neposlední řadě směrem k mezinárodnímu prostředí by ČR dala jasně najevo, že je aktivní při ochraně lidských práv.
Co konkrétně by pro ČR znamenala ratifikace Instanbulské úmluvy?
• vláda/úředníci budou klástvětší důraz na implementaci opatření k prevenci větší domácího násilí,
• prevence domácího násilí bude ukotvena jako jedna z hodnot/priorit naší společnosti,
• jednou za cca 5 let budeme reportovat standardnímu monitorovacímu orgánu úmluvy a dostaneme od něj zpětnou vazbu a doporučení, co lze v dané oblasti zlepšit,
• ti, co se prevencí zabývají, dostanou další nástroj, jak prosazovat pozitivní změny.
Psycholožka Branislava Marvánová Vargová, předsedkyně Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách při Radě vlády pro rovnost žen a mužů, se ve své prezentaci zaměřila na následky, kterým čelí oběti domácího násilí. Oběťmi takového násilí se v ČR každoročně stává 170 tisíc žen. Prezentovala konkrétní případy žen, s kterými se setkala během své praxe, a které měly tragický konec. Připomenula, že podpis Instanbulské úmluvy přispěl ke konkrétním legislativním změnám směrem k ochraně a podpoře obětí. Ratifikace úmluvy by v ČR přispěla zejména k posílení dostupnosti specializovaných sociálních služeb pro oběti násilí a v neposlední řadě k jeho prevenci. Na Instanbulské úmluvě mj. oceňuje to, že násilí na ženách a genderově podmíněné násilí jasně formuluje jako porušení lidských práv. „Pokud úmluvu neratifikujeme, vyšleme 170 tisícům českých žen vzkaz, že stát nepřebírá zodpovědnost za ochranu jejich životů; pomáhajícím organizacím vyšleme signál, že pomoc obětem není důležitá, a mezinárodnímu společenství vzkážeme, že v ČR nehájíme lidská práva,“ uzavřela svůj příspěvek Marvánová Vargová.
Prezentace paní Marvánové Vargové se nachází zde.
Veronika Ježková, ředitelka Pro bono aliance a vedoucí právních služeb ProFem, ve své prezentaci podrobně rozebrala a vyvrátila sedm právních mýtů, které se v českém prostředí objevují ve spojení s Instanbulskou úmluvou. Např. mýtus, že muž, který uhodí matku dítěte, bude zbaven rodičovských práv či mýtus, že když ženě řeknete „sluší ti to“, bude to považováno za trestný čin.
Link na prezentaci paní Ježkové je zde.
Psycholožka Irena Smetáčková působící na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy se ve svém příspěvku zaobírala tím, co Istanbulská úmluvy přináší v oblasti vzdělávání. Svojí prezentaci uvedla poznatkem ze své odborné praxe: větší důraz na rovnost žen a mužů a individuální přístup k dětem/studujícím podporuje nejen jejich zdravý rozvoj, ale i efektivitu učení. Snaha pracovat s kulturně podmíněnými stereotypy neznamená popírání biologických rozdílů mezi muži a ženami. Následně blíže rozebrala článek 14 Istanbulské úmluvy a jeho vztah k současné české situaci v oblasti vzdělávání. Z prezentace Ireny Smetáčkové vyplynulo, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí není v rozporu s platným školským zákonem a rámcovými vzdělávacími programy MŠMT. Její ratifikace nepřinese nic nového nad rámec toho, co by už školy dělat měly. Může naopak pomoci napravit nedostatek informací a metodických materiálů souvisejících s problematickou genderově podmíněného násilí. Zájem o tyto materiály je podle ní mezi pedagogickými pracovníky a pracovnicemi značný. Když např. Národní ústav pro vzdělávání nedávno spustil webinář k problematice domácího násilí, byl do 10 minut naplněn.
Prezentace paní Smetáčkové je zde.
Videozáznam příspěvku zde bude doplněn.
Blok zahraničních zkušeností s Úmluvou proti násilí na ženách zahájila Marceline Naudi, viceprezidentka monitorovacího orgánu úmluvy, tzv. GREVIO. Ve své prezentaci opětovně zdůraznila důležitost prevence a potírání násilí (nejen) na ženách. Rovněž připomenula extenzivní charakter procesu přípravy Istanbulské úmluvy a konsenzuální charakter její závěrečné podoby. Přítomné informovala o složení GREVIO, o uskutečněných setkáních členstva tohoto orgánu a o přípravě evaluačního dotazníku, který GREVIO pro monitoring implementace úmluvy využívá. Publikum dále podrobně seznámila s jednotlivými kroky procesu evaluace. GREVIO v každé zemi vede dialog nejen s politickou reprezentací, ale snaží se vždy mluvit s co nejširším spektrem lidí a relevantních institucí. Daný stát má vždy možnost první verzi evaluační zprávy připomínkovat, vysvětlovat případná nedorozumění a poskytnout dodatečné informace. Finální podobu této evaluační zprávy musí pak schválit i Výbor smluvních stran. Kompetence GREVIO jsou jasně ohraničené a zcela vzdálené mylné představě o tom, že GREVIO bude rodičům odebírat děti (aneb jednomu z častých mýtů, které se o úmluvě v českém prostředí šíří).
Následoval příspěvek zástupkyně rakouské vlády Marie-Theres Prantner, která představila zkušenost Rakouska s naplňováním a vyhodnocováním Úmluvy proti násilí na ženách. Rakousko bylo jednou z prvních zemí, které úmluvu ratifikovaly, a má již za sebou také hodnocení před monitorovacím orgánem. „Už jste u nás byli a mohu přítomným potvrdit, že jsme to přežili,“ zažertovala směrem k Marceline Naudi, člence monitorovacího orgánu. Marie- Theres Prantner zároveň uvedla, že na přijetí Istanbulské úmluvy panoval v Rakousku konsenzus celého politického spektra včetně církví.
Barbora Jakobsen z norské organizace Alternativa násilí představila svůj pohled klinické psycholožky, která se věnuje práci s obětmi násilí i násilnými osobami. Kromě konkrétních příkladů ze své praxe představila i relevantní statistiky a studie. Zdůraznila, že není pravdou, že násilí je problémem jen úzké skupiny lidí. Týká se všech socioekonomických vrstev společnosti. Souběžně s tím uvedla, že násilí je možné zastavit. Součástí její prezentace byla i krátká, emotivní scéna z filmu Zuřivec, využívaného pro práci s dětmi ohledně tématu násilí. Přítomným rovněž doporučila publikaci „Násilí je možné zastavit“, která je volně dostupná z tohoto odkazu.
Prezentace paní Jakobsen je zde.
Zahraniční blok uzavřela Barbora Bujarová, která přítomné seznámila se slovenskou zkušeností. Zmínila problematický přístup křesťansko-konzervativních kruhů, které jsou hlavním zdrojem šíření mýtů o Istanbulské úmluvě. Snahy o nepřijetí úmluvy jsou na Slovenku často spojeny s homofobními a transfobními projevy.
V závěru semináře byl dán prostor diskuzi a dotazům publika na přítomné expertky a experty. V diskuzi se např. probírala tzv. cochemská praxe, definice genderově podmíněného násilí či role a kompetence neziskových organizací specializujících se na pomoc obětem tohoto násilí. V úplném závěru měly zahraniční expertky příležitost za sebe seminář uzavřít několika posledními větami. Barbora Jasobsen zdůraznila, že násilí je natolik prevalentní problém, že je zapotřebí spojit síly napříč názorovým spektrem, aby s ním bylo možné účinně bojovat.
