Úřad vlády ČR vydal v září tohoto roku brožuru s názvem „Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí: mýty a fakta„.  ⇒ V PDF verzi ke stažení. ⇐

Z úvodu brožury:

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

sociální sítě a internet se staly důležitým zdrojem informací. V poslední době je však také zahlcují vlny falešných zpráv, polopravd a mýtů. Přestože většinu z nich lze jednoduše rozeznat a vyvrátit, ne každý má možnost věnovat ověřování informací čas a energii. Řada překroucených informací a mýtů se v současnosti šíří také o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulské úmluvě). Některé z nich působí bizarně a neuvěřitelně. Jako například tvrzení, že monitorovací orgán této úmluvy zřízený při Radě Evropy bude mít pravomoc odebírat děti v členských státech. Jiné mýty jsou však záludnější.

Tato brožura obsahuje přehled těch nejčastějších mýtů a dezinterpretací spojených s úmluvou proti násilí na ženách, uvádí je na pravou míru, případně je vyvrací. Brožura vznikla na základě doporučení vládního Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách. Její zpracování výbor inicioval jako reakci na stále častější mediální
dezinformace a kampaň některých politiků a platforem proti ratifikaci Istanbulské úmluvy Českou republikou. 

V posledních letech jsme v oblasti prevence domácího násilí ušli velký kus cesty. Máme trestní zákoník, který postihuje nejzávažnější formy domácího násilí. Máme zaveden institut vykázání, který umožňuje okamžitou ochranu obětí. Máme také zákon o obětech trestných činů, který upravuje některá práva obětí domácího násilí. Přesto tisíce žen partnerské násilí nadále zažívají a statistiky ukazují, že většina z nich se na policii, soud či zdravotnické
zařízení nikdy neobrátí. Ty, co se rozhodnou svou situaci řešit, se zase často setkávají s nepochopením a zlehčováním ze strany institucí. Azylových domů pro oběti domácího násilí je u nás jako šafránu a ty stávající se potýkají s nedostatečným financováním. 

Ve výčtu problematických oblastí by se dalo dlouze pokračovat. Na většinu z nich reagují jednotlivá ustanovení Istanbulské úmluvy. Kromě účinné legislativy zajišťující ochranu obětí a potrestání pachatelů a pachatelek domácího násilí úmluva věnuje pozornost také primární prevenci, vzdělávání, osvětě, pomoci dětem, které v násilných domovech vyrůstají, či právě adekvátnímu financování poskytovatelů služeb pro oběti. Tedy těm
oblastem, kde náš stát zatím spíše zaostává.

Prevenci domácího násilí a pomoci jeho obětem se věnuji již 20 let. Za tu dobu jsem poznala příběhy stovek žen, kterým partnerské násilí zničilo život. A nejen jim, ale i jejich dětem, rodičům či dalším blízkým. Pomoc obětem domácího násilí beru velmi vážně a mrzí mě, když se tato problematika stává předmětem politických tahanic. Jsem
proto ráda, že tato brožura vznikla a věřím, že pomůže základní cíle a poslání Istanbulské úmluvy ozřejmit.
S ratifikací této úmluvy už Česká republika váhala dost dlouho. Je na čase přidat se ke zbytku civilizované Evropy a proces přistoupení k Istanbulské úmluvě završit. Ratifikací a naplňováním úmluvy totiž můžeme skutečně přispět k ochraně a podpoře současných obětí, k prevenci a ochraně budoucích obětí, k respektu vůči zkušenostem minulých
obětí a zároveň s úctou a vzpomínkou na ty, které na neřešené násilí ve vztazích zaplatily životem, učinit symbolický i faktický závazek tento problém aktivně řešit na celospolečenské úrovni.

Branislava Marvánová Vargová,
psycholožka a předsedkyně Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách