Za prudkého podzimního deště roku 1910 hledala Marie Steyskalová (24. 2. 1862– 12.10.1928) od ráno do noci domek na chorvatském pobřeží, poblíž Cirkvenice. Třetí den našla, co hledala.
V roce 1925 si Annu Rypáčkovovou (18.4.1895-1976) zavolal ředitel 1. interní kliniky Všeobecné nemocnice v Praze. Má se sbalit, pojede do Lán ošetřovat prezidenta. „Nemoc nebyla vážná a pacient byl skromný.
Dobrodružství chlapce Mauglího ze slavné Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga vyšlo v češtině mnohokrát. Poprvé a pak ještě několikrát v překladu Pavly Moudré (26.1.1861-10.9.1940).
Milada Pavlíková (22. 8. 1895 – 30. 6. 1985), rodačka z Tábora, měla v rodině dvě vysokoškolsky vzdělané tety, matčiny sestry. Na prahu dvacátého století docela zvláštní úkaz. MUDr. Anna Honzáková promovala...
Osmnáctiletá Anna Řeháková (16.7.1850– 27.5.1937) se k večeru pádlem odrazila od Žofína, veslovala proti proudu až zarazila o branický břeh. Ráno nazpět a tak celé prázdniny. Přes den se učila, přímo dřela na zkoušky, aby poté ze školy v Panské ulici vyšla jako první z dlouhé řady českých učitelek.
Napsala knihu „Byla jsem šťastná.“ Šťastná i z toho, že měla po boku svého rytíře.
Dovedete si sám sebe představit na rodičovské dovolené? Dokázal byste se postarat o malé dítě?
JUDr. Daniela Světlíková je advokátka, místopředsedkyně Českého helsinského výboru, který spolupracuje s mnoha institucemi, také s Českým svazem žen, kde poskytuje právní poradenství nezaměstnaným nebo nezaměstnaností ohroženým ženám či ženám pracovně diskriminovaným.
Otec, který se stará o své dítě, přestává být pomalu ale jistě kuriozitou. Ostatně z tohoto důvodu už se neříká mateřská dovolená, nýbrž rodičovská. Při průzkumu, který nedávno provedla agentura DEMA, vyšlo najevo, že většina našich otců si dovede představit, že se o své dítě v jeho útlém věku postarají.
Čas od času listuji výstřižky z novin, které si shromažďuji, abych se k nim mohla někdy vrátit. Znovu mne zaujal článek v MF Dnes z 2. listopadu 2007 pod názvem Mateřství jako velká buzerace. Autor a autorka v něm odsuzují systém zdravotní a sociální péče o těhotné: „Základy současných právních úprav, založené v první polovině šedesátých let, nejsou ničím jiným než sledem příkazů a zákazů degradujících rodiče a zejména matky na ploditele zdravých socialistických občanů, na jisté nesvéprávné jednotky…“
„Právní předpisy jsou moji staří přátelé,“ stálo v článku se záhadnou šifrou JUDr. K.- H. v novém časopisu Eva. Dál autorka psala, že po studiu, díky váženým a moudrým profesorům, pro ni paragrafy ztratily „veškerou chladnost a mrtvost, která se jim obvykle připisuje.“ V následujících číslech Evy se už objevilo celé jméno: Dr. Králová-Horáková. Současníkům je známá jako Milada Horáková (25.12.1901–27.6.1950).
Kdyby dnes v parlamentu vstoupila na řečniště matka šesti dětí, absolventka osmi tříd vesnické jednotřídky, média by zajímalo, jak sladí vysokou politiku s početnou rodinou a zda si zvyšuje kvalifikaci.
Kdyby dnes v parlamentu vstoupila na řečniště matka šesti dětí, absolventka osmi tříd vesnické jednotřídky, média by zajímalo, jak sladí vysokou politiku s početnou rodinou a zda si zvyšuje kvalifikaci.
V podvečer 16. listopadu 1935 se v Ženském klubu Ve Smečkách 26 sešly desítky žen k oslavám šedesátin Anny Honzákové (16.11.1875-13.10.1940). Na dobové fotografii sedí oslavenkyně v čele stolů natěsnaných do tvaru U. Trpělivě, jakoby odevzdaně, naslouchá stojící Františce Plamínkové, která líčí, jak si malá holčička z Kopidlna splnila svůj sen. Stala se lékařkou a už třicet let vede soukromou praxi.
Ve světovém žebříčku zemí z hlediska počtu žen v parlamentu jsme na 66. místě, mezi Filipínami a Bangladéší. Ale v Manile mají na svých Hradčanech aspoň prezidentku, kdežto nám nehrozí ani toto privilegium. Naděje na zvolení české prezidentky je přímo úměrná počtu našich poslankyň v obou komorách parlamentu. Při zastoupení sotva přes patnáct procent je tedy minimální.
Ve světovém žebříčku zemí z hlediska počtu žen v parlamentu jsme na 66. místě, mezi Filipínami a Bangladéší. Ale v Manile mají na svých Hradčanech aspoň prezidentku, kdežto nám nehrozí ani toto privilegium. Naděje na zvolení české prezidentky je přímo úměrná počtu našich poslankyň v obou komorách parlamentu. Při zastoupení sotva přes patnáct procent je tedy minimální.
S rodinou T. G. Masaryka se Karla Máchová (21.10.1853 – 16.5.1920) seznámila v Americkém klubu dam brzy po jejím příchodu z Vídně do Prahy. Přátelství se prohloubilo, když se Masarykovi přestěhovali na Malou Stranu.
Kolem Vánoc, ve svátečním očekávání i v silvestrovském veselí, se všeobecné oblibě těší vyprávění herců a hereček ze zákulisí divadel. Kdyby se Růžena Nasková (28.11.1884 – 17.6.1960) dožila dnešních dnů, vůbec by se mezi nimi neztratila. Bývala rozmilým kritikem her a lidí, vtipná a vzdělaná. Nejhezčí na ní bylo, že si při vší úctě, kterou jí vydobylo její pěkné chování, dovedla dělat blázny sama ze sebe.
Tolik vlivných osobností pohromadě jako 17. června 1901 staroslavná aula pražského Karolina nepamatovala. Rovněž promoční slib se odchýlil od dosavadních zvyklostí. Poslední latinská věta: „Přijmi políbení na znamení důvěrného přátelství“ odpadla. Na stupínku totiž stála mladá dáma Marie Baborová (17.1.1877 – 29.9.1937). Promotor se jen zdvořile uklonil: „Zdravím tě jako kolegu.“
Josefa Náprstková (8.10.1838-13.9.1907) si nepotrpěla na poklony. Návštěvník neznalý demokratických poměrů v domě U Halánků se dvorně sklonil k ruce domácí paní.
Při sledování osudů této pozoruhodné ženy se ocitáme v první třetině dvacátého století. Marie Němcová, provdaná Záhořová, (10.5.1885 – 21.5.1930) se narodila Karlu Němcovi, synovi Boženy Němcové, učiteli zahradnictví v Táboře, posléze řediteli Pomologického ústavu v Troji, a jeho druhé ženě Anně.
Štíhlá hnědovláska s hladkým účesem Maria Tumlířová (9.6.1889-1973) byla za první republika výjimečná tím, že si před jméno psala dva tituly. V mládí netušila, že se jednou bude temnou nocí plížit Šumavou, a že jí i na Západě půjde o život.
Duchaplná, štědrá, zvláště ke studentským kruhům, milovnice umění a sportu. Takový obdiv a chválu sklízela Anděla Kozáková-Jírová (14.5.1897–1.6.1986).
Štíhlá žena světlehnědých očí Marie Riegrová-Palacká znala několik jazyků, na klavír chodila k Bedřichu Smetanovi, na kreslení k Amálii Mánesové.
Drobná dívka se skřipcem Miloslava Hrdličková (11. 9. 1884 - 14. 8. 1958) z Petrašovic na Jičínsku po měšťance chodila denně z dívčího penzionátu v pražské Křižovnické ulici 7 podél Vltavy.
Přední členka nejpočetnějšího prvorepublikového ženského spolku s názvem Ústředí československých hospodyň, Božena Krchová, před lety vzpomínala: „Růžena Pelantová?
Při nedožitých 75. narozeninách jí byl udělen in memoriam československý řád I. stupně, zlatá hvězda, za zvláštní zásluhy v boji proti fašismu a za svobodu národa. Pak se kolem jejího jména rozhostilo čtyřicetileté ticho.