Povinná vizualizace projektu

Dovedete si sám sebe představit na rodičovské dovolené?

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

(Ptáme se Jiřího Pomeje)

Dovedete si sám sebe představit na rodičovské dovolené? Dokázal byste se postarat o malé dítě?

Určitě si to představit dovedu, hrozně bych se na to těšil. Jednou jsem někde četl, že i Radek John byl s dcerou na dovolené a imponuje mi to. Má to smysl, protože obecně toho tatínek v životě dítěte moc nestihne. Myslím, že co se dá dítěti na začátku života, to je podstatné.

Moc by se mi líbilo, kdybych byl třeba spisovatel a mohl se o dítě starat stále a přitom pracovat. Nebo by se mi taky líbilo, kdybych mohl dítě vzít a odjet s ním třeba na půl roku do nějakého ekologicky čistého prostředí, do tepla k moři. Pokud jde o všechny práce kolem dítěte, tak vím bezpečně, že bych s tím problémy neměl, protože bydlím nějaký čas u takřka devadesátileté bývalé produkční z Barrandova, o kterou se starám. A v lidském životě se začátek a závěr života hodně podobají.

Umíte vařit?
Neuměl jsem, ale za rok u své paní bytné Elišky Nejedlé jsem se to naučil. Kdysi jsem akorát dokázal namazat rohlík s máslem a džemem a špagety na mnoho způsobů, ale dneska už ovládám kolem dvacítky jídel. Dokonce zvládnu knedlo-zelo-vepřo. Když jsem žil se svou ženou, tak jsem nevařil, protože byla skvělá kuchařka, až nouze mě to naučila.

Jak se vařilo u vás doma, když jste byl dítě?
Pocházím z Českých Budějovic, takže u nás se vařila klasická jihočeská jídla, nepamatuji si, že by mi něco nechutnalo.

Jak vařila vaše žena Michaela Kuklová?
Skvěle a také klasicky, moc mi od ní chutnalo kuře na paprice nebo šunkofleky. Člověk by to od filmové princezny nečekal, že bude výborná kuchařka.

Ochutnáváte během vaření?
Dokonce tak vehementně, že se během procesu přípravy najím a pak už si na talíř nenandám. Ale ještě bych něco klidně snědl, ovšem já jsem se rozhodl, že se nebudu přejídat a dost jsem své porce zredukoval.

Včetně váhy, že?
Ano, už jsem zhubl třicet kilo. Naordinoval jsem si dost po rozchodu se ženou drastickou dietu. Nejdřív jsem se chtěl upít k smrti, ale pak jsem to přehodnotil, odložil jsem nedopité pivo v restauraci čtvrté cenové skupiny, a rozhodl se pro dokonalou očistu organismu. Přestal jsem jíst, pil jsem jenom minerálku a k tomu jsem jedl jablka. Pak jsem si zvolna začal dávat ryby a bílé maso. V pase jsem shodil 33 centimetrů, všechno na mě plandá, ale už jsem si koupil nějaké oblečení nové. Anorexie mi ale nehrozí.

Vaříte pravidelně?
Denně ne, protože tolik času nemám, ale stoupnu ke sporáku pokaždé, když mám chvíli volna. Eliška se totiž nemůže moc pohybovat a když jí neuvařím, tak je živa z rohlíků a mléka a to jí moc nesvědčí. Takže se snažím navařit jí do zásoby, moc jídla nesolím, protože to ona nesmí, prostě se jí snažím aspoň trochu zpříjemnit život. Zaslouží si to, protože mi po mém rozchodu se ženou poskytla naprosto spontánně azyl. A to se cení.

Jak nakupujete?
Jelikož jsem zkrachovalý producent, který hospodaří s důchodkyní, tak podle toho nakupuji. Mám přehled o slevách v supermarketech, vím, kde mají slevu před zavírací hodinou. Nikdy jsem se to tohle nezajímal, ale dneska znám ceny přesně a dovedu si na desetník spočítat, kolik budu u kasy platit.

Vaříte podle kuchařky?
Většinou podle intuice a když nevím, tak se zeptám někoho zkušenějšího, Elišky nebo maminky. Vařím podle filmu Byl jednou jeden král – přiměřeně, přiměřeně…

Jaké je vaše oblíbené jídlo?
Mám rád ostrá jídla, říká se o mně, že chilli papričky si dávám i do šlehačky, ale tak strašné to se mnou není, i sladké si občas dám. Od Míši jsem měl rád slepici na paprice, od maminky jihočeské zelňáky, což jsou placky ze zelí.

Zkazíte občas něco?
Neustále něco kazím, například se mi ještě nepovedl smažený sýr, vždycky mi z trojobalu vyteče. Také se mi nepodařilo upéct krkovičku.

Kterou kuchyni preferujete?
Česká je na prvním místě, thajská hned na druhém. Byl jsem v Thajsku několikrát, hrozně mi tam chutnalo a kupodivu jsem tam nikdy nepřibral. Takže i v Praze rád navštěvuji thajskou restauraci, protože se aspoň tak v duchu vracím do míst, kde mi bylo dobře.