Povinná vizualizace projektu

Krásná paní č. 03/07: Viceprimátorka – Růžena Pelantová

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

Přední členka nejpočetnějšího prvorepublikového ženského spolku s názvem Ústředí československých hospodyň, Božena Krchová, před lety vzpomínala: „Růžena Pelantová? Ta pocházela z hornické rodiny, byli strašně chudí. Sulislav se ta obec jmenuje. Na Nýrsku. Sama, docela sama se vypracovala.“ Po střední škole učila hlavně matematiku, první světovou válku prožila ve Spojených státech, krajanům pomáhala v zahraničnímu odboji a vrátila se až do samostatné republiky.

V té době k nám na pozvání Alice Masarykové přijely sociální pracovnice z USA, aby vyhotovily statistiku o sociálních poměrech Prahy. Růžena Pelantová jim pomáhala a sociální práce ji zaujala natolik, že na rok odjela do USA, aby ji tam studovala. 
Sociální metodika, emigrační a bytová otázka, dějiny chudinství, péče o děti a mladistvé, sociální ústavy v praxi, všechno ji zajímalo.

„Přesto, že sociální péče byla v rukou soukromých organizací, církevních a charitativních především, byla Amerika na hony před Evropou,“ vzpomínala na americký pobyt, kde navíc radou a překlady pomáhala přistěhovalcům, Čechům, Slovákům, Polákům a Rusínům. Po návratu domů v rámci Československého červeného kříže pomáhala zase uprchlíkům z Ruska.

Na počátku třicátých let 20. století přešla do Ústředního sociálního úřadu pražského magistrátu. Zde neplatily úřední hodiny, ani tu nebylo dvakrát veselo. Každý spis v kanceláři mluvil o lidech v těžkých  životních situacích, vyslechla stovky rozčilených hlasů, tisíce naléhavých proseb, zvláště když vrcholila světová hospodářská krize.

Po druhé světové válce jí ležel v zásuvce Čsl. válečný kříž a Čsl. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně. Poté co ji volby v roce 1946 vynesly na post viceprimátorky, ženský svět se těšil, že příště zasedne do křesla primátora, jako první žena u nás. Pětadvacátý únor 1948 přinesl zvrat. Hledala cestu za hranice a v červenci 1949 se díky americkým přátelům dostala do Německa, pak do USA.  
Pro samou aktivitu, zejména v Národní radě žen svobodného Československa, jíž předsedala, odkládala psaní pamětí, až jí na ně nezbyl čas. Zemřela v New Yorku, urna s jejím popelem byla uložena na Vyšehradském hřbitově až po třiceti šesti letech.  

Eva Uhrová

Podrobnější článek o Růženě Pelantové ze seriálu věnovaném příkladným ženám v minulosti najdete v časopisu Krásná paní.