Povinná vizualizace projektu

Krásná paní č. 09/2006: Básníkem okouzlená: Miloslava Hrdličková-Šrámková

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

Drobná dívka se skřipcem Miloslava Hrdličková  (11. 9. 1884 - 14. 8. 1958) z Petrašovic na Jičínsku po měšťance chodila denně z dívčího penzionátu v pražské Křižovnické ulici 7 podél Vltavy, pak zahnula vlevo do Resslovky a zmizela v dívčí obchodní škole Ženského výrobního spolku. Uctivě pozdravila drobnou Elišku Krásnohorskou, pokud právě vyšla ze svého přízemního bytečku, a hurá do třídy. Po tříletém studiu ovládala nejen obchodní nauky, ale také německý, francouzský a ruský jazyk. Ještě v roce 1945 doma vedla kurzy ruštiny.

Začínala na Královských Vinohradech, jediná sukně mezi úřednictvem, a postupně to „slečinka z okresu“ dotáhla na administrativní ředitelku hl. města Prahy, stavební oddělení 7. První úřednice samosprávy v Čechách.   

Chodila mezi učitelky, znala je s penzionátu, držela partu s anarchisty, socialisty národními i mezinárodními a mezi nimi v roce 1905 potkala Fráňu Šrámka. Místo svatby zveřejnil Fráňa Šrámek verše Své Milči a brzy na to báseň Naše svatební: „Tak jen se už nehněvejte, že jste při tom nebyli, když jsme se my s moji milou, ženili.“

Miloslava Hrdličková-Šrámková s hrdostí uschovávala legitimaci číslo 7 zakládající členky Ženského klubu českého. Mezi prvními byly Františka Plamínková, Alice a Charlotta Masarykovy, Teréza Nováková, Otýlie Sklenářová-Malá, Anna a Albína Honzákovy, Fráňa Zemínová, Karla Máchová…

Klub v pronajatém prvním patře Jungmannovy 7, přátelsky zval na přednášky, posezení při čaji a přespolním poskytoval lůžka k přespání. Vyšší vrstvy pěstovaly salony, méně movité dámy se těšily ze společných místností, kde naslouchaly Masarykovi, Drtinovi, půjčovaly si tam knihy, prohlížely časopisy a diskutovaly o sociálních a profesních otázkách a snažily se dobrat nějakých zlepšení. Kvůli tomu přece klub založily. 

V roce 1928 Ženský klub, inspirován zahraničím, začal myslet na vlastní dům. „Jak by bylo krásné, kdyby všechny spolky ženské v domě měly svůj milý domov,“ rozplýval se časopis Ženská rada. Ze stavebního oddělení pražského magistrátu měla Miloslava zkušenosti, jak na to. Za čtyři roky dům o šesti podlažích Ve Smečkách 26 stál. Při slavnostním otevření v neděli 29. května 1932 se hned po vystoupení Pěveckého sdružení pražských učitelek novostavba zaplnila od sklepa až po půdu. Restaurace, klubovny, desítky pokojů… Žádná z přítomných paní a dívek netušila, že jejich pýcha bude v roce 1949 zestátněna a spolek rozpuštěn. Zatím se radovaly, nejen z nové střechy nad hlavou, ale z myšlenek, které se pod ní budou tvořivě rozvíjet.

Miloslava si ovšem oddechla, měla za sebou pěkný kus práce. I jinak mohla být spokojená. Její okolí ji respektovalo a byla ženou básníka z nejmilejších, což Fráňa Šrámek stvrzoval tím, že ji dopisy adresoval: Milča Hrdličková-Šrámková. Ona po Šrámkově odchodu na věčnost přemístila jeho archiv a knihovnu do rodné obce a v roce 1957 osobně zahájila první Šrámkovu Sobotku. Festival stále žije, třebaže se jeho podoba mění.

Eva Uhrová

Podrobnější článek o Miloslavě Hrdličkové-Šrámkové ze seriálu  věnovanému příkladným ženám v minulosti najdete v časopisu Krásná paní.