Povinná vizualizace projektu

Krásná paní č. 06/2006: První doktorka technických věd – Maria Tumlířová

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

Štíhlá hnědovláska s hladkým účesem Maria Tumlířová (9.6.1889-1973) byla za první republika výjimečná tím, že si před jméno psala dva tituly. V mládí netušila, že se jednou bude temnou nocí plížit Šumavou, a že jí i na Západě půjde o život.

Mezi dvěma válkami snadno cestovala Evropou, občas doma  vítala zahraniční hosty. K perlám patřila Marie Curie-Sklodowská, která si v roce 1925 na pár dní zaskočila do Prahy.

Hradec Králové, své rodiště, chválila coby pokrokové město, zato Žamberk, kde vyrůstala pod křídly otce JUDr. Matěje Kukly, advokáta, měla za zastrčený horský kout. V deseti letech ji poprvé přepadla “živelná touha po studiu.“ Jenže doma pobíhalo šest dětí a gymnázium se schovávalo pro tři syny. Nejstarší Maria dokonce musela ve dvanácti ze školy, dál se učila podomácku, pak se slušelo být vychovatelkou.

V sedmadvaceti, po externí maturitě, bojovala nikoli v zákopech první světové války, nýbrž na vysokém učení technickém, dívkám oficiálně zakázaném. V červnu a červenci 1922, už po řádném studiu, dvakrát promovala. Zemědělská inženýrka a doktorka technických věd, první Češka.

Další týdny a roky, až do ledna 1939, se na ministerstvu školství v Karmelitské ulici věnovala zemědělskému a báňskému vysokému učení, posléze lidovýchově. Mezitím řekla své ano spolužákovi ing. dr. Bohuslavu Tumlířovi, o sedm let mladšímu zaměstnanci Státního úřadu statistického a dědici statku v Předboji. Když v listopadu 1934 jako náhradnice a v květnu 1935, po volbách, skládala poslanecký slib, stálo za jejím příjmením: vrchní komisařka ministerstva školství a rolnice.

Vysoké ministerské úřednice a selky v jedné osobě si nemohla nevšimnout strana českého venkova, ačkoli politika zřejmě nebyla jejím šálkem kávy. S odpovědností sobě vlastní se v kulturní komisi agrární strany zapojila do rozšiřování zemědělských škol. Většinou byly internátní, jedno až dvouleté. Dívky se měly věnovat mlékařství, chovatelství a zelinářství, poznat nové technické pomocníky a naučit se prakticky a vkusně oblékat.

Jistě by pokračovala, nebýt starostí o obranu státu, kdy se víc cenily rady, jak tvořit železné zásoby potravin a mýdla a proč si pro horší časy, nedej bože válečné, pěstovat fyzickou a psychickou kondici.

Po druhé světové válce se Tumlířovi uplatňovali v Zemědělské akademii, letitém středisku moderních metod zemědělského podnikání. Přišel únor 1948, předzvěst zániku selského stavu. Zbýval dramatický odchod do exilu šumavskými hvozdy. 

Na bývalou agrární poslankyni a selku si totalitní režim políčil. Jeden z agentů si ji poblíž rozhlasu vyčíhal v autě a ranou do zátylku ji chtěl omráčit. Náraz naštěstí ztlumily její do uzlu spletené vlasy. Strach z poplachu zahnal špiona na ústup a z únosu zpět do republiky sešlo.

Podrobnější článek o Marii Tumlířové ze seriálu věnovanému příkladným ženám v minulosti najdete v časopisu Krásná paní.  

Eva Uhrová