Povinná vizualizace projektu

Krásná paní č. 01/07: Zlatý řetěz pro – Marii Zdeňku Baborovou

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

Tolik vlivných osobností pohromadě jako 17. června 1901  staroslavná aula pražského Karolina nepamatovala. Rovněž promoční slib se odchýlil od dosavadních zvyklostí. Poslední latinská věta: „Přijmi políbení na znamení důvěrného přátelství“ odpadla. Na stupínku totiž stála mladá dáma Marie  Baborová (17.1.1877 – 29.9.1937). Promotor se jen zdvořile uklonil: „Zdravím tě jako kolegu.“

Marie Baborová, jak stálo na jejich vysvědčeních, studovala filozofickou fakultu zahrnující i přírodní vědy, a zapsala si některé přednášky z medicíny a hlavně zoologie se specializací na členovce, především hmyz. Učili ji potomci slavných, Šafařík, Palacký, Čelakovský, Frič, i ti, co si právě vědeckou pověst dobývali, Gebauer, Goll, Masaryk, Drtina.

V dobách sýčkování, že ženy oproti mužům nevlastní dost vyvinutý mozek s příslušnou hmotností a budou do poslucháren přivolávat jen neplechu všeho druhu, se Marie narodila do osvícené rodiny, která jí po měšťanské škole dopřála studium v nově založené Minervě.

Ještě nesložila maturitu a už byla k vidění na filozofických přednáškách, seminářích a praktických cvičeních na univerzitě. Bádala v univerzitních laboratořích a podstoupila kolokvia z více předmětů jakoby řádná posluchačka.

Maturovala v létě 1896 a už 22. ledna 1901 předložila na univerzitě disertaci. Následovalo rigorosum, v dubnu ze zoologie a biologie, v červnu z filozofie, obě s vyznamenáním. Konečně nadešel slavný den, kdy se do promoční síně tlačily zástupy zvědavců, zněly fanfáry a promotor nové doktorce na krk navlékl zlatý řetěz, na ruku zlatý prsten a podal jí zlatou knihu s diplomem.
 
Roku 1898 děkoval Leopold Čihák, autor Pamětí královského horního města Jílového, slečně PhC Marii Baborové za přeložení některých latinských listin. Ta se za rok od slavné promoce 
vdala za jeho syna Stanislava Čiháka, ředitele I. české diskontní společnosti v Praze. V té době už pracovala jako asistentka v Ústavu pro zoologii, srovnávací anatomii a embryologii při univerzitě a přispívala do Ottova slovníku.

Starost o dvě dcery a odchod z Prahy do Čelákovic, kde manžel podnikal, vzdálily Marii od akademického života. Spolku Minerva zachovala věrnost, na vědu však zbývaly jen chvíle. Přesto zpracovala některé kapitoly do Velkého ilustrovaného přírodopisu z let 1913 a 1914 a z let 1931 a 1933.

Naposledy veřejně vystoupila 16. 2. 1937 v Radiožurnálu s přednáškou Naše první doktorky. Osudný rok pro národ i pro ni. Dne 13. srpna jí zasáhlo úmrtí manžela a koncem září téhož roku sama vešla do říše zapomnění a byla pochována v Jílovém u Prahy. 

Díky dceři Marii a posléze vnukovi Stanislavovi se několik písemností a předmětů z pozůstalosti Marie Zdenky Baborové-Čihákové přemístilo do Městského muzea v Čelákovicích. Tam najdeme vysvědčení z Minervy ze školního roku 1890-91, taneční pořádek z roku 1893, vějíř, modlitební knížku, gratulační stuhy k promoci, žádost o složení maturity, fotografie, násadku na pero ze slonové kosti…

Eva Uhrová

Podrobnější článek o Marii Zdeňce Baborové-Čihákové ze seriálu věnovanému příkladným ženám v minulosti najdete v časopisu Krásná paní.