Povinná vizualizace projektu

Krásná paní č. 11/06: Doktorka honoris causa – Eliška Krásnohorská

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

„Setrváte-li při tom znemravňování českých dívek, nemine vás prokletí.“ Ředitel Ústavu pro vzdělání učitelek se otočil na podpatku a drobnou postavu Elišky Krásnohorské (18.11.1847-26.11.1926) nechal na nábřeží stát jako opařenou. Nesnesl pomyšlení, že by dívky měly maturovat a studovat na univerzitě. S učitelkami se už smířil.  

Překulila se léta a akademičtí hodnostáři Univerzity Karlovy zaklepali ve skromném přízemním bytě v zasmušilé Černé ulici 13 u stejné Elišky Krásnohorské, jen o několik desetiletí starší. Někdejší plenitelce dívčích mravů k pětasedmdesátinám  přinesli čestný doktorát za zásluhy v oboru literatury a ženského akademického studia.

Univerzita poprvé udělila titul PhDr. h. c. ženě. Suita profesorů se z bytu odporoučela a Eliška Krásnohorská-Pechová, jak stálo na vzácné listině, možná utrousila: „A máme po parádě!“ Sarkasmus byl od mládí její silnou stránkou.

Na povolení dívčího gymnázia šla s rozvahou, její vytrvalost a houževnatost se dočkala odměny. Ve zralejším věku Eliška Krásnohorská ráda sáhla po dopisech týkajících se provolání a petic, pro něž hledala podporu mezi muži. V jakých vodách měla lovit než v mužských? Ženy nic neřídily, nikde nerozhodovaly. Potutelně se usmívala nad řádky těch, co se mezitím zařadili do výkvětu národa.    

Tehdy proslulý gynekolog Pavlík podškrábnul petici s posměškem: „S radostí, ihned podepíši! Vždyť z toho tak jako tak nic nebude, proč bych tedy dámám neudělal to potěšení.“
S podpisem váhal estetik Hostinský, ale radost jí udělali Sládek, Čech, Neruda, Vrchlický, Heyduk a jiní. 

Později uctívaný Alois Jirásek petici vlídně podepsal, ale když se jeho jméno mělo objevit v tisku, zalekl se: „Abych zkrátka pověděl: Váhám přisvědčit, že by za čtyři nebo pět let bylo možné řádně připravit k maturitním zkouškám dívky, které před tím odbyly jen školu měšťanskou… A nyní račte povážiti tu spoustu latiny, řečtiny, fyziky, matematiky atd., a to vše by měly dívky z měšťanské školy za 5 let přemoci!“ 

Ani další autor historické beletrie Zikmund Winter si nepřál publicitu: „Velectěná slečno! Prosím Vás pro všecky svaté, neberte tentokrát moje jméno do veřejného provolání. Měl jsem posměch… Pak tu jde o zřízení nové školy a já jsem učitel! Zlé huby řeknou, aha, nový vejděleček!“

K čestnému doktorátu z roku 1922 a důchodu vyměřeném až  samostatnou Československou republikou, přidal prezident T. G. Masaryk osobní dar 25 000 korun. Snad se Eliška Krásnohorská dávno v duchu smířila s mužem, který ji hluboce ranil vystoupením proti Rukopisům, v jejichž pravost skálopevně věřila.

Sotva tehdy aféra utichla, vyrukovala  s požadavkem na dívčí studium. Tehdy se profesor Masaryk zcela postavil na její stranu, i projevem v říšském sněmu, a své dcery, Alici a Olgu, zapsal na chudě vybavenou Minervu. Na jeho dar však Eliška Krásnohorská nesáhla, byla příliš skromná. V závěti je odkázala humanitárním organizacím.

Eva Uhrová

Podrobnější článek o Elišce Krásnohorské ze seriálu věnovanému příkladným ženám v minulosti najdete v časopisu Krásná paní.