Povinná vizualizace projektu

Jedna poslankyně = dvě ženy

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

Důvody, proč dříve a nyní máme méně poslankyň než odpovídá počtu obyvatelstva podle pohlaví, jsou stále stejné. Neříká se to sice nahlas, ale v podtextu každého článku nebo rozhovoru s političkou vysvítá, že o jediné poslanecké křeslo zpravidla usilují nejméně dvě ženy. To je složitý nástup do funkce. Muž si vystačí sám.

Jedna žena svádí boj o umístění na kandidátce a pokud je úspěšná, podstupuje další zápas v rodině, aby všechny přesvědčila, že ostatní doma sebou musí hodit. Pro ní nastává čas parlamentních zasedání a práce ve výborech. Přesto ji musí jako při horolezeckém výstupu jistit další žena, která pečuje o její děti a manžela a zavěsí si na hřbet další baťoh, chod její domácnosti.

Všimněme si mediálních rozhovorů. Poslanci po svém zvolení na otázku, kdo se stará o rodinu, odpovídají, že manželka. Pronesou-li větu rozvitou, pak se dušují, že manželku litují, protože je za jeho nepřítomnosti kdesi v okresním městě poněkud přetížená, ale co se dá dělat, služba veřejnosti, služba lidem si její oběť žádá.

Na stejnou otázku poslankyně mladší čtyřiceti let obvykle odvětí, že má k ruce babičku, některá přizná i chůvu a paní na úklid. Manžel je z kola venku.

Tato drobná novinová sdělení dohromady posilují druhořadé postavení žen a jejich nahromaděné účinky zaznamenávají statistiky ve formě slabého zastoupení žen v mocenských,  hlavně politických a ekonomických, funkcích. Pokud v hlavách mužů a žen sídlí tento dvojí metr, nemůžeme se nadít vyššího procenta žen v zastupitelských sborech všech stupňů.

K tomu dojde až v dobách, kdy poslankyně na novinářskou otázku, kdo se stará o rodinu v době jejího poslancování, budou odpovídat: manžel. K rozjitření překvapených čtenářů a bohužel i čtenářek přidají, že manžel je sice poněkud zahlcen  rodinnými povinnostmi, ale stará se rád. Poslanectví manželky je přece služba občanům, svůj volný čas rádi obětují na oltář vlasti.

Vypadá to směšně až absurdně. Ale tak dopadají všechny úvahy, pokud narušují dosavadní řád věcí, v nichž se některé činnosti běžné pro ženy převedou do mužského světa.
 
Je nad slunce jasnější, že ženy, ať to probíráme z jakékoliv strany, nemají ani po osmdesáti osmi letech od získání aktivního a pasivního volebního práva na startovní poslanecké čáře rovné šance. A tištěná media ženám k nápravě asymetrické situace valně nepomáhají.

Eva Uhrová