Povinná vizualizace projektu

Jsou firemní školky to pravé ořechové?

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

Po vynálezu jízdního kola byl svět nadšen. Po dalších technických nápadech přišly do módy auta a jiná přibližovadla. Jízdní kolo nám zůstalo pro rekreaci. Podobně dopadli třeba koně. Čtyřnohé tahouny těžkých povozů dávno nahradily  kamiony. Na koních se jen sportuje nebo se na ně sází.
Co bylo dávno, k tomu se vracíme jen v pozměněné podobě.

Pokud jde o jesle a školky, jako bychom se vraceli o sto let nazpět, avšak k původní verzi. Jde mi o firemní školy. Určitě je fajn, že existují podniky, obvykle nadnárodní společnosti,     
které jsou přátelské k rodinám a dávají to najevo nejrůznějšími nabídkami, aby rodiče mohli skloubit zaměstnání s péčí o děti. Jenomže školky či jesle přímo uvnitř podniku?

Podnikové školy existovaly na našem území už kolem roku 1900.  Pravda, spočítal by je na prstech jedné ruky, ale pod tlakem žen aktivních v sociálním hnutí k nim byli majitele některých textilek a tabákových továren donuceny. Už tehdy však nevyhovovaly právě kvůli velké vzdálenosti mezi domovem a zaměstnáním matky.  

V roce 1947 v Čechách a na Moravě existovalo kolem 70 závodních dětských domů, kombinací jeslí a školek. Při obnově poválečného hospodářství a v nadšeném budování sociálně spravedlivé společnosti toto řešení odpovídalo své době.

Brzy architektky, političky i sociální pracovnice došly k názoru, že dětská zařízení je nutné zřizovat v místě bydliště. Cesta dítěte z domova do jeslí a školek se měla zkrátit na minimum, jak v zájmu fyzického a psychického zdraví dítěte, protože zůstávalo ve svém domácím prostředí a se svými malými kamarády a kamarádkami, tak pro ulehčení rodičům.   

Dnes jakoby tato zkušenost neplatila. Vracíme se sto let nazpět, k podnikovým školkám, případně jeslím, nebo aspoň k zařízením, která stojí v jejich těsné blízkosti. Rodiče (v 99 % matka) v nevelké vzdálenosti od svého zaměstnavatele dítě předá do péče, při odjezdu z práce si je vyzvedne.

Teď si představme řidičku, jak se v autě posunuje kolonou aut, ve výfukových plynech, které dítě v sedačce loká plnými doušky. Dítěti je horko nebo zima, nudí se, má žízeň, pláče, ale matka trpělivě popojíždí. Kdyby dítě odvedla do školky, kterou má kousek od svého bytu, byly by těchto patálií ušetřeny.

A co s dítětem, pokud matka ochoří? Pojede s dítětem do  podniku přátelského k rodinám otec, jehož zaměstnavatel sídlí na druhém konci města?

Jako výhoda se zvýrazňuje také skutečnost, že matka po odchodu z práce si dítě okamžitě vyzvedne a dítě bude kratší čas citově strádat. Pokud vůbec strádá. Třeba si pěkně hraje a maminka ho předčasně vyrušuje. Avšak uniká tu přítomnost otce. Tráví-li dítě čas v blízkosti bydliště, mohou se rodiče v jeho vyzvedávání střídat, případně vypomůže babička nebo dědeček. Škola ve firmě nebo v blízkosti firmy připoutává dítě pouze k matce, otec může jet z práce, kdy se mu zlíbí, zcela osvobozen od rodičovských povinností.     

O výhodnosti firemních školek případně jeslí těžko přesvědčíme většinu žen. Když se jeden pražský podnik postaral o několik míst ve školce, zaměstnankyně neměly zájem. Nechtěly své děti vláčet přeplněnými tramvajemi a autobusy do práce. Cítily tak, jako někdejší architektky a projektantky panelových sídlišť. Že totiž dětské kolektivní zařízení musí být za rohem, ke spokojenosti dětí i rodičů.  

Eva Bielichová