Povinná vizualizace projektu

Hrdinky své doby

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

Místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová se v rozhovoru (LN  2.12.2006) zmínila o tom, že není feministka v tom smyslu  že by se rovné šance měly projevovat jako za komunismu, kdy ženy fáraly do dolů, byly traktoristkami, jeřábnicemi

Tohle klišé můžeme číst často. Pokud je mi známo, v době totality byla ženám práce pod zemí zakázána. Skupina kladenských žen sfárala do dolů, a to v létě 1945, brzy poté, co 4.7.1945 vyšla vyhláška o stejné mzdě za stejnou práci pro muže a ženy.

Ženy, jistěže podnícené ženskou komisí KSČ, chtěly dokázat, že umí vzít za práci stejně jako muži, sjely rubat uhlí a dostat konečně "mužskou" mzdu. Těžko mohly vymyslet jiný krůček k rovnoprávnosti. Měly základní vzdělání, nulovou kvalifikaci a nízké sociální postavení.

Traktoristky prožívaly jiný příběh. Proč měla mladá zemědělkyně pouze okopávat brambory a nechat se tak diskriminovat, když mohla získat kvalifikaci na řidičku traktoru a brát stejný plat jako muž ze sousední chalupy?

V sedmdesátých jsem znala jeřábnici. Dvě děti, samoživitelka. Místo posluhování v kantýně se přeškolila na jeřábnici, aby vyšší mzdou sociálně pozvedla svou neúplnou rodinu.

Všem těmto ženám byl feminismus cizí, byl pro ně "měšťáckým" ženským hnutím. Lze je spíš považovat za hrdinky. Nezaslouží si to věčné odsuzování, podobně jako dnes se neodvracíme od pilotek, kosmonautek, řidiček kamionů či manažerek s dvanáctihodinovou pracovní dobou.

Eva Uhrová