Povinná vizualizace projektu

Nenadávejte mi! Nejsem feministka!

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

V poslední době se nestačím divit. Jako by se označení feministka stávalo nadávkou, sprostým slovem, který vychovaný člověk ve slušné společnosti nepoužije. Jakmile se nějaká žena dostane do významné funkce nebo dosáhne nějakého úspěchu, většinou dostane od novinářů jako jednu z prvních otázku, zda je feministka. „Samozřejmě, že ne,“ odpoví poněkud dotčeně, „já mám muže docela ráda.“

Že takhle odpovídají v rozhovorech mladé herečky a zpěvačky, nad tím bych ještě dokázala mávnout rukou. Jenomže ony tak odpovídají i političky, dokonce ministryně o sobě dokáže říct, že není feministka. Kdyby feministkou nebyla, těžko by se stala ministryní, vždyť to samo o sobě už je protimluv. Každá žena, která jde volit, už je feministka, natož ta, která je volena…

Stále víc jsem přesvědčena o tom, že lidé vlastně ani neví, co to feminismus je. Tak se pokusím o malé shrnutí. 

Feminismus je ženské hnutí, které začalo vznikat na konci 18. století s cílem je odstranit společenskou a právní nerovnoprávnost mezi muži a ženami. Bylo iniciováno myšlenkami Velké francouzské revoluce a bylo spojeno například s činností anglické spisovatelky Mary Wollstonecraftové nebo sociologa J. S. Milla. Oč feminismu šlo? O volební právo pro ženy, o jejich právo na vzdělání a uplatnění v zaměstnání. První zákony týkající se těchto požadavků byly vyhlášeny v USA koncem 19. století, ovšem k rozšíření došlo až po 2. světové válce. V 80. letech se objevila vlna tzv. postfeminismu, které zdůrazňuje specifické dispozice a kulturní vývoj žen a neprosazuje jejich pouhé mechanické vyrovnání s muži.

Od 60. let minulého století se feminismus stal předmětem vědeckého zájmu, a to zejména ze strany sociologie, kde se vytvořil specifický směr feministické sociologie. Vznikla také tzv. gender studia, která soustřeďují pozornost na dělbu mužských a ženských rolí ve společnosti.

V Čechách má feminismus poměrně dlouhou historii, ve 2. polovině 19. století je spojen zejména se jmény Marie Riegrové, Karolíny Světlé, Elišky Krásnohorské, Terézie Novákové či Vojty Náprstka, kteří se věnovali přípravě chudých dívek na povolání a pod jejich vedením vznikaly různé feministické spolky, například Americký klub dam Vojty Náprstka.

Slovo emancipace nebylo původně spojováno se ženami. V prvotním významu šlo o prohlášení syna za svéprávného, o jeho osvobození od nadvlády otce. Dnes se používá ve významu zrovnoprávnění, zbavení závislosti, útisku. V moderní historii souvisí emancipace s bojem za občanská práva, za rovnost, proti diskriminaci. Za emancipační akt se považuje zrušení otroctví, získání svobody náboženského vyznání, ale také volebního práva pro ženy. V současné době se týká zejména sexuálních menšin, dětí a mladistvých, stále ještě žen a etnických skupin.

Takže velmi prosím zejména naše političky, aby se nezříkaly toho, že jsou feministky. Vždyť to trvalo dlouhá staletí, než ženy mohly volit, natož být voleny. Vždyť u nás je to teprve od roku 1918 a ve Francii, Itálii či Belgii dokonce získaly ženy volební právo až po druhé světové válce.

PhDr. Zdeňka Hajná, CSc, předsedkyně Českého svazu žen