Povinná vizualizace projektu

Příroda věděla, proč vznikla dvě pohlaví

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

Říká PhDr. Zdeňka Hajná, CSc., předsedkyně Českého svazu žen, který letos slaví čtyřicetiny.

Jaká je podle vás pozice žen v naší společnosti, po tolika letech emancipačních snah?
Je daleko komplikovanější a složitější než u mužů, na tom se v podstatě nic nezměnilo od dob dávno minulých. Dnešní žena sice nemusí bojovat o právo sama se živit či volit, ale jednoduchý život rozhodně nemá. Dnešní ženy jsou první na tapetě, když zaměstnavatel propouští, jako uchazečky o práci mají menší šance než muži. Před rokem 1990 se považovaly za problematické zaměstnankyně mladé matky, ovšem dnes se k nim přidaly ženy po pětačtyřicítce a nikdo nedokáže říct, proč jsou to právě ony. Je to opravdu zvláštní, protože právě ženy v tomto věku mají nejhorší období života za sebou, odrostly jim děti a ony mají dost zkušeností a časových možností.

Co s tím jako ženská organizace děláte?
Všechno, co můžeme. Hledáme podniky, které jsou k ženám přátelské a snažíme se, aby jich přibývalo. Nabízíme ženám právní pomoc a zejména pro ně zřizujeme  poradenská centra. Ženy, které tam chodí, postrádají sebevědomí, takže se snažíme jim ho posílit a orientovat je na jejich kvality, které si mnohdy neuvědomují. Když jsme totiž prováděly různé analýzy, dospěly jsme k závěru, že ženy se mnohem častěji než muži se situací smiřují, schází jim průbojnost a aktivita. Zvlášť ty starší byly vychovány ke skromnosti a myslí víc na druhé než na sebe. To jim samozřejmě jejich situaci na trhu práce ztěžuje. My se snažíme zvýšit jejich kvalifikaci různými kursy, zejména počítačovými, a také jim zvednout sebedůvěru. Mladé ženy zase vedeme k tomu, aby byly flexibilní a nebály se změn.

Jaké jsou podle vás ženy ve vrcholných manažerských funkcích?
To je velmi složitá otázka, před časem jsme na toto téma vedly v rámci naší organizace diskusi a objevily se názory, že velmi často jsou ženy ve vedoucích funkcích tvrdší a nekompromisnější než muži. Ale netroufla bych si to generalizovat. Podle mne nezáleží na tom, jestli jde o ženu nebo muže, vždy jde především o lidské kvality.


Co říkáte zastoupení žen v politice?
Procento zastoupení žen v politice je velmi slabé. Po parlamentních volbách je dokonce nižší, než po volbách předcházejících. Ministryň je zanedbatelně, nechápu, proč. Společnost se skládá z mužů a žen, příroda věděla, proč vznikla dvě pohlaví, z nichž každé má jiný náhled na život. Muži a ženy by měli spolupracovat, doplňovat se – nejen v normálním životě, ale také v politice, která je součástí života nás všech. Největší problém je ovšem v tom, že malý počet žen ve vysoké politice přijímá způsoby mužů. Pokud se má skupina chovat skupinově, musí být alespoň třicetiprocentní, pokud tam takové množství není, nemůžeme čekat vyrovnanost.

Vy sama byste ministerský post vzala?
Určitě ano, nemám problém komunikovat a zkušenosti už jsem ve svém životě také nasbírala. Navíc si myslím, že kdyby ve vrcholné politice bylo více žen, nikdy by nedošlo k takové vleklé krizi, k jaké došlo po posledních volbách. Ženy by našly  východisko mnohem dřív.

Co říkáte teoriím, že končí éra mužů a nastává doba žen?
Jsem o jejich pravdivosti přesvědčená, ženy jdou stále kupředu, sice malými krůčky, ale jdou. Před pár lety jsme prováděli sociologické šetření, které se týkalo trhu práce a zařadili jsme do něho několik stereotypů, jako například, že muž je živitel rodiny, že má vyšší mzdu… což dnes už neplatí, ovšem překvapilo nás, že nositeli těchto mýtů nejsou pouze muži, ale ve stejné míře i ženy. Když jsme před časem toto sociologické šetření opakovali, s uspokojením jsme zjistili, že myšlení mužů je stereotypní méně než v minulosti. To mě velmi potěšilo. Jsem totiž přesvědčená, že veškeré ženské snahy vycházejí bez podpory mužů a jejich uvědomění naprázdno.

Jak to dnes u nás vlastně s ženským hnutím vypadá?
Ženských organizací a hnutí u nás existuje kolem třiceti. Není to zcela přesné číslo, některá hnutí vznikají, další zanikají, existují různé kluby, které nejsou registrované. Část z nich se snaží svoji činnost, koordinovat, neboť i české ženské hnutí vstoupilo do Evropy a v jejím rámci existuje uskupení, které se snaží za zájmy žen lobovat. Z jednotlivých zemí to nikdy nedělá jedna organizace, ale jakési uskupení několika. U nás je to Česká ženská lobby, volné uskupení dvaceti  ženských organizací. Momentálně se zabýváme způsoby oceňování ženské domácí práce, starosti o dalšího člena rodiny a podobně. Máme dohodu, že pokud jedna z organizací s něčím nesouhlasí, pak jednotně nevystupujeme. Takže jdeme do boje jenom tehdy, když se shodneme.

Řekněte, jak dneska funguje svaz žen?
Máme zhruba dvacet tisíc platících členek, které jsou sdruženy v 930 základních organizacích, každá si volí zástupkyni do okresu, ta jedenkrát za rok volí okresní radu. Po sjezdu v roce 2002 jsme vytvořili krajské zastupitelské články, kam si každý okres deleguje zástupkyni. V krajích fungují naše sekretariáty, v každém máme jednu placenou tajemnici. Základní organizace a okresy jsou financovány z vlastních členských příspěvků, část z toho jde do krajských zastupitelských článků. Svoji činnosti financujeme z vlastních zdrojů, vedle toho získáme granty na některý náš záměr. Takovým příkladem jsou např.  naše poradenská centra v Praze, Havlíčkově Brodě a předpokládám v brzké době i v Brně, Plzni, Chomutově.