Problémové oblasti v aplikaci zák. č.108/2006 Sb. o sociálních službách v praxi

Informace v tomto článku byly aktuální k 31.08.2008.

  • Informační kampaň pro uživatele, jejich rodinné příslušníky a poskytovatele sociálních služeb o změnách, které s sebou účinnost zákona přináší je mizivá. Mediální působení formou několika minutového pořadu v ČT 1 v nedělních dopoledních hodinách je pro širokou veřejnost naprosto nedostatečná.
  • Systém přiznávání příspěvku na péči je pro uživatele demotivující a vytváří jejich závislost na službách.
  • Vzdělávání sociálních pracovníků a posudkových lékařů ve způsobu posuzování a vzdělávání pracovníků obcí ve způsobu kontroly využívání příspěvku na péči je nevyhovující.
  • Zákon vytváří nerovné podmínky posuzování stupně závislosti a soběstačnosti u různých cílových skupin.
  • Není vytvořen kvalitní systém průběžného vzdělávání pracovníků v sociálních službách v oblasti prevence a při řešení situací, které vedou k použití restriktivních opatření. V zákoně není zakotveno postavení lékařů, kteří rozhodují o použití omezujících prostředků, vč. jejich povinného vzdělání v oblasti ochrany práv uživatelů.
  • Popis systému služeb v zákoně je příliš omezující a nedovoluje vznik nových druhů služeb.
  • V zákoně není zakotvena povinnost registrace zdravotnických zařízení ústavní péče, které poskytuje sociální služby.
  • Systém akreditace inspektorů Standardů kvality sociálních služeb není zakotven v zákoně, vč. detailů akreditace a kvalifikačních předpokladů pro výkon činnosti inspektorů. V zákoně není zakotvena jednotná metodika pro provádění inspekcí kvality sociálních služeb.Je nutné vytvoření nezávislého inspekčního orgánu. Byl by vhodný vznik odborné rady pro kvalitu sociálních služeb, kde by byli zastoupeni jak poskytovatelé, uživatelé, tak zástupci obcí a odborné veřejnosti pro veřejnou kontrolu systému inspekcí v kraji.
  • Systém přidělování státní dotace poskytovatelům sociálních služeb postrádá transparentnost, jež  jenezbytnou podmínkou k zabránění střetu zájmů v rámci krajů. Kraje bude rozhodovat o dotacích a mohou protežovat „svá“ zařízení (zřizovaná krajem), než ostatní.
  • Není vytvořena jednotná metodika pro tvorbu komunitních plánů a tvorbu střednědobého plánu na úrovni obcí a krajů. Tyto plány by mohly zamezit nerovnostem mezi poskytovateli.