Ženy na trhu práce: Z výsledků výzkumů veřejného mínění v letech 2000 a 2003

V roce 2000 bylo uskutečněno sociologické šetření zaměřené na pracovní uplatnění žen. Jeho cílem bylo zmapovat, jakou mají občané zkušenost s nezaměstnaností a s hledáním práce, co mohou a jsou ochotni akceptovat, kde vznikají překážky. V rámci projektu EQUAL nyní vznikla příležitost využít tehdy získané poznatky. Avšak vzhledem k tomu, že od doby výzkumu uplynuly tři roky, bylo žádoucí mít k dispozici nové aktuální údaje a s těmi z roku 2000 je porovnat. Proto byl výzkum letos zopakován. 

I. Změna zaměstnání

Podle výsledkě častá změna zaměstnání naše občany očividně neláká. Tři čtvrtiny populace ČR mají za to, že zaměstnání se má měnit jen v nejvyší nutnosti, když není jiné východisko. Muži i ženy jsou v názorech téměř zajedno. Proti roku 2000 se názory výrazněji nemění. Pouze u skupiny žen se mírně zvětšila preference změny zaměstnání o 4%.

Pro častou změnu je čtvrtina žen, tři čtvrtiny jsou proti. Změnu preferují především ženy mladé svobodné, bez dětí do 15 let, počítačově gramotné a podnikatelky. Takže hlavní roli hraje věk a rodinný stav. Ve srovnání s rokem 2000 nastala nejvýraznější změna u mladých – 18ti až 24letých žen – tehdy preferovala častou změnu zaměstnání každá třetí, nyní každá druhá.

II. Akceptace požadavků trhu práce

Pracovní režim
Zhruba polovina populace  ČR by přistoupila na rězné úpravy pracovního režimu. Muži by častěji akceptovali vícesměný provoz i přesčasovou práci. Ženy by dávaly přednost každodennímu zkrácení pracovní doby nebo možnosti pracovat jen určité dny v týdnu.

Proti roku 2000 se názory celkově nezměnily, vyjma nižšího zájmu o přesčasovou práci. Snížil se u mužě i u žen. Dvě třetiny žen by přijaly nabídku zkrácené pracovní doby. Přijatelné řešení je to především pro ženy mladšího věku, které mají malé děti, nižší vzdělání a nepodnikají. Proti roku 2000 se ochota pracovat každý den, ale méně hodin, snížila u mladých žen do 24 let a mírně se zvýšila u mladších žen do 29 let. Co se týče práce na zkrácený pracovní úvazek jen některé dny v týdnu, dvě třetiny žen by souhlasily. Hlavní rozdíly jsou ovlivněny věkem a rodinným stavem, mírně i vzděláním. Opět je to především zájem a ochota žen mladšího věku, s malými dětmi, nepodnikajících. Proti tomu ženy mladé do 24 let, středoškolačky s maturitou, svobodné a bez dětí, se chtějí realizovat plně a menší pracovní úvazek by odmítly, stejně jako podnikatelky. Proti roku 2000 došlo k výrazné změně právě u mladých žen - na zkrácený úvazek jen některé dny v týdnu je jich dnes ochotno pracovat o 19% méně, u seniorek je to o 8% méně. Práci s touto podmínkou by přijalo o 8% více žen středního věku. Ve vícesměnném provozu by přijala nabídku necelá polovina žen. Záleží na věku, vzdělání i rodinném stavu, tento počet se týká víceméně všech skupin žen. Vícesměnný provoz by neakceptovaly častěji ženy od 18 do 29 let, vzdělané, hlavně vysokoškolsky, svobodné i vdané, počítačově gramotné, žijící ve velkoměstech, s dětmi. U dětí do 3 let vylučuje práci na směny 84% matek. Srovnání s rokem 2000: tehdy by do vícesměnného provozu častěji nastoupily ženy mladšího a staršího věku (o 10 a 9%). Práci přesčas a o víkendech by přijala polovina žen. Zde výrazně častější ochotu projevují ty, jejichž domácnost disponuje vyššími příjmy. Ženy střední a starší generace, žijící na venkově nebo v malých městech, podnikatelky. Proti roku 2000 nejsou výrazné změny, pouze ženy ve věku 25-29 let jsou dnes podstatně méně ochotné pracovat nad rámec stanovené pracovní doby o plných 21%.

Dojíždění
Převážná část obyvatelstva ČR se staví pozitivně k dennímu odjíždění do práce i k případným služebním cestám. Nepřijatelné pro většinu je však dojíždění s víkendovými návraty, stěhování se za pracovní příležitostí nebo práce v cizině. Se všem těmito požadavky by nicméně mnohem častěji souhlasili muži než ženy. Výjimkou je stěhování, kde je názorová shoda. Proti roku 2000 se celkové odpovědi změnily jen mírně, více jsou dnes tolerovány služební cesty.

Více než polovina žen by při shánění práce přijala nabídku pracovat mimo bydliště a dojíždět. To nevadí především ženám mladým, svobodným, se základním vzděláním, bez dětí, bydlícím na venkově a v malých městech. Proti roku 2000 se názory změnily negativním směrem u všech věkových kategorií. Nejvíce poklesla ochota dojíždět u mladých žen do 24 let a mladších žen do 29 let.
Pracovat mimo bydliště a dojíždět domě jen na víkendy by bylo ochotno jen 17% žen. Opět převážně ženy mladé a svobodné, bez dětí, počítačově gramotné. U všech věkových kategorií se nicméně názory oproti roku 2000 změnily pozitivním směrem – nejvíce u mladých žen – o 10%.

Stěhovat se za prací i s rodinou by byla ochotna více než třetina žen. Čím jsou ženy mladší, tím méně by jim stěhování bylo na překážku.Výraznou roli má vzdělání, děti a jejich stáří nejsou rozhodující. Většinou práci s podmínkou přestěhování odmítají vdané ženy od 35 let výše (více než dvě třetiny). Srovnání s rokem 2000: Názory se podle věku zásadně nezměnily.

Časté služební a pracovní cesty by akceptovala téměř polovina dotazovaných žen. Nevadí to hlavně mladým ženám, ale téměř polovině žen z ostatních věkových kategorií, které mají vyšší vzdělání, jsou svobodné, bezdětné, podnikatelkám, počítačově gramotným. Menší akceptace je u žen méně vzdělaných, vdaných, s malými dětmi.

Proti roku 2000 se zvýšil podíl žen, které by od pracovního místa neodradily služební cesty. Názorový posun je patrný u všech věkových kategorií.

Práci v zahraničí by přijala třetina žen. Záleží na věku, vzdělání, navazujícím soukromí, značný význam má velikost místa bydliště. Překážky by neviděly hlavně ženy mladé a mladší, svobodné, rozvedené, s vyšším vzděláním, především vysokoškolským, bez dětí, s lépe situovaným zázemím, podnikatelkám, ženám z velkoměst, počítačově gramotným s názorem, že je dobré často měnit zaměstnání a získávat zkušenosti. Překážkami jsou vyšší věk, nižší vzdělání, manželství, malé děti, bydliště na venkově, počítačová negramotnost. Ochota pracovat v zahraničí se zvýšila u většiny věkových kategorií mírně, nejvýrazněji u mladších žen.

Rekvalifikace, vzdělávání
Převážná část obyvatelstva by byla ochotna přejít na jinou práci, zvýšit si kvalifikaci i absolvovat rekvalifikační kurz v případě, Že by to vyžadovalo zaměstnání, o které uchazeči usilují. Vzdělávat se v cizích jazycích a podílet se finančně na svém vzdělávání má sice méně zastánců, než obecná deklarace o ochotě zvyšovat si kvalifikaci, nicméně i k těmto dvěma aspektům se každý druhý občan ČR vyslovuje pozitivně. Názory mužů a žen jsou zde velmi vyrovnané a stabilní.

Při shánění zaměstnání by byly dvě třetiny žen ochotny akceptovat nabídku, jejíž podmínkou by byla rekvalifikace na jinou práci. K rekvalifikaci do jiného oboru se nejvstřícněji staví ženy středního věku; s maturitou; s dětmi (80% těch, které mají předškolní děti); z malých měst; počítačově znalé. Negativní odpověď uvádějí nejčastěji ženy starší; se základním nebo naopak vysokoškolským vzděláním; počítačově negramotné. Proti roku 2000 se názorové tendence různí. Mladé a mladší ženy jsou dnes ochotné se rekvalifikovat méně, ženy od 45 let výše by na tuto podmínku přistoupily častěji.

Přijala byste nabídku, jejíž podmínkou by bylo zvyšování kvalifikace?

Na tuto otázku odpověděly kladně tři čtvrtiny žen. Čím je žena mladší, vzdělanější a z lépe finančně situované domácnosti, tím častěji je nakloněna vzdělávání.

Překážku dalšímu vzdělávání vytváří hlavně vyšší věk a nižší dosavadní vzdělanost. Názory se od roku 2000 podstatně nerůzní. Výraznější ochota splnit požadavek dalšího vzdělávání se projevila u mladých žen do 24 let.

  • Přijala byste nabídku, když by byl podmínkou váš finanční podíl na vzdělávání?
    Polovina říká ano, polovina ne. Čím je žena mladší, vzdělanější a z lépe finančně situované domácnosti, tím častěji je nakloněna spolufinancování svého vzdělání. Proti jsou hlavně ženy nad 45 let. Méně vzdělané, vdané, počítačově negramotné. Proti roku 2000 se názory u  většiny kategorií změnily jen nepatrně, pozitivním směrem. U mladých žen je posun ochoty k finanční spoluúčasti výraznější o 14%.
  • Byla byste ochotna absolvovat rekvalifikační kurz?
    Tři čtvrtiny žen ano. Nebrání se mu naprostá většina žen všech věkových kategorií, až do 44 let shodně. Kurz by nebyl překážkou zejména pro vzdělanější ženy, hlavně s maturitou. Proti jsou hlavně ženy nad 45 let věku. Proti roku 2000 jsou změny v názorech minimální, jen ještě méně starších žen je ochotno absolvovat rekvalifikační kurz.
  • Jste ochotna se pro nabídku práce naučit cizí jazyk?
    Více než polovina ano. Méně častější překážkou je to však pro ženy mladé, vzdělané, svobodné, z větších měst, lépe situované, znalé práce s počítačem. I dvě třetiny žen s malými dětmi do 3 let, tři čtvrtiny s dětmi mezi 3 a 6 lety a každá druhá se školákem. Proti se staví hlavně ženy nad 45 let. Srovnání s rokem 2000 – zůstává na stejné úrovni, až na mladé ženy do 24 let, které výrazněji tvrdí, že jsou ochotny tuto podmínku splnit.

Práce prováděná v domácnosti respondenta
K práci, která by byla prováděná doma a odevzdávaná tradičním způsobem, se obyvatelstvo staví pozitivněji než k moderním způsobům tzv. teleworkingu, tedy domácí práci přes internet. Tradiční domácí práci by přijaly téměř tři čtvrtiny Žen a necelé dvě třetiny mužů. Názor na přijatelnost tele-workingu je shodný u obou pohlaví. Po třech letech se podíl těch, kteří by byli ochotni pracovat doma, u obou způsobů mírně zvýšil a je shodný u obou pohlaví. Podíl mužů, ochotných přijmout tradiční domácí práci, se zvýšil výrazněji než u Žen.

  • Přijala byste nabídku domácí práce přes internet?
    Polovina ano, polovina ne (48% versus 52%). Pracovat doma s využitím informačních technologií by se nerozpakovaly ženy mladé a mladší, vzdělané, svobodné, znalé práce s počítačem. Z žen středního a staršího věku uvedla ano každá druhá, s nižším vzděláním každá třetí. Ve srovnání s rokem 2000 je pozitivní posun u většiny kategorií, nejvíce u mladých a mladších žen. Pro tři čtvrtiny z nich by nebyla práce na dálku překážkou pro přijetí pracovního místa. Častěji než v roce 2000 by se s ní vyrovnaly i ženy staršího věku.
  • Přijala byste nabídku tradiční domácí práce, která se jen odevzdává?
    72% ano, zbytek ne. O tradiční práci doma mají malý zájem hlavně vysokoškolačky a podnikatelky. Tato práce vyhovuje ženám s nižším a středním vzděláním, z menších lokalit. Proti roku 2000 je zaznamenán nárůst hlavně podílu starších žen, ochotných vzít práci, vykonávanou v domácím prostředí.

Specifické požadavky
Dvě třetiny populace ČR by přijaly práci, která by vyžadovala určité řídící a organizační schopnosti nebo práci na počítači. Pro každého druhého občana ČR by nebylo bariérou podnikání nebo by přistoupil na to, aby mohl zůstat v oboru, ale za nižší plat. Více než třetina populace ČR by souhlasila v případě, že by po nich bylo dožadováno pracovat bez smlouvy a nechat si platit tzv. „na ruku“. K požadavkům řídicích schopností, k podnikání i k práci bez smlouvy se vstřícněji stavějí muži. Ženy mírně častěji akceptují práci na počítači nebo možnost být v oboru i při nižším platu.

Ženy by oproti roku 2000 častěji akceptovaly práci vyžadující řídící a organizační schopnosti, práci na počítači i podnikání.
Dvě třetiny žen by přijaly nabídku práce, která by vyžadovala řídicí a organizační schopnosti. Nebylo by to na překážku především ženám mladým, vzdělaným, svobodným, bez dětí, s finančně dobře situovanou domácností, počítačově gramotným. Vyšší věk a nižší vzdělání sebou často nesou odmítnutí, stejně jako děti a manželství, případně bydliště na venkově. Podmínky práce založené na řídicích a organizačních schopnostech jsou proti roku 2000 více akceptovatelné u všech kategorií, nejvíce však u mladých žen do 24 let – o 11%. Pro naprostou většinu z nich by byl splnitelný.

Zaměstnání, v němž je nutno pracovat na počítači, by přijaly dvě třetiny žen. Opět hlavně ženy mladé, svobodné, vzdělané, s dětmi do 15 let, podnikavé, počítačově gramotné, s názorem, že je lepší měnit často zaměstnání. Proti roku 2000 se jedná o posun pozitivním směrem u většiny kategorií, nejvíce u mladých a mladších žen. U starších žen je ochota pracovat na počítači, bude-li to třeba, větší než u střední generace. Jedinou generací, jejíž ochota je nižší než v roce 2000, jsou seniorky.

Pro samostatné podnikání s vidinou práce by se rozhodla méně než polovina žen. Nejvíce ženy mladé, vyššího vzdělání, svobodné, již podnikající. Nabídku podnikat by přijala každá druhá žena s dětmi do 5 let, častěji ty, které mají děti od -6 let. K požadavku samostatného podnikání jsou příznivěji nakloněny všechny kategorie, nejvíce mladé ženy a ženy středního věku mezi 30 až 44 lety. Zájem se výšil i u seniorek.

  • Zůstala byste v oboru i za nižší plat?
     Polovina žen ano, polovina ne. Častěji by v oboru chtěly zůstat ženy vyučené a s vysokou školou, ty, které mají malé děti do 3 let, žijí na venkově nebo v malých městech a také ty, které si myslí, že měnit zaměstnání je dobré jen tehdy, když není jiné východisko. Na požadavek zůstat v oboru by proti roku 2000 přistoupily častěji ženy mladé a mladší, ale i seniorky.
  • Akceptovala byste práci bez smlouvy, s výplatou tzv. „na ruku“?
    Více než třetina žen odpověděla ano, dvě třetiny ne. Nechat si platit na ruku, bez smluvního vztahu, by byly častěji ochotné ženy mladé a mladší, méně vzdělané, s dětmi do 15 let, s nižšími příjmy v domácnosti. Bez smlouvy by odmítly pracovat zejména ženy starší, vzdělanější, lépe finančně situované. Proti roku 2000 by tuto práci viditelně častěji přijala mladší a střední generace, odmítaly by seniorky.
     

III. Zkušenosti na trhu práce

Zkušenosti s poradenskými firmami
Podíl občanů ČR, kteří navštívili některou poradnu se specializací na problematiku zaměstnanosti, pracovního trhu a uplatnění, je poměrně malý. Častěji jsou navštěvovány agentury na zprostředkování práce než pracovněprávní a psychologické poradny. Zkušenosti s nimi jsou rozpačité – napůl dobré, napůl špatné. U zprostředkovatelen práce přivažuje pozitivní hodnocení. Zkušenosti mužů a žen jsou přitom téměř shodné. Muži nepatrně častěji navštěvovali zprostředkovatele práce, Ženy psychologické poradny. Proti roku 2000 došlo k mírnému růstu kladných odpovědí, nejčastěji u zprostředkovatelen práce.

Zkušenosti s poradnou v pracovně právních vztazích má 15% žen, z toho 6% dobré a 9% špatné. Častěji to byly ženy mladšího věku, s dětmi do 15 let, podnikatelky, z domácností s nejvyššími příjmy, nad deset tisíc korun čistého na jednoho člena domácnosti, z velkoměst. Své zkušenosti obvykle polovina žen hodnotí jako dobré, polovina jako špatné. U žen rekrutujících se z lépe finančně situovaných domácností jsou to zkušenosti dobré ve dvou třetinách, špatné v jedné třetině. Proti roku 2000 má větší zkušenosti s poradnami kategorie mladších žen o 17%.

Se zprostředkovatelnami práce má zkušenost 28% žen. Častěji šlo o ženy mladšího a středního věku, s dětmi do 15 let, podnikatelky z domácností středního příjmového pásma, z velkoměst. U všech kategorií mnohonásobně převyšují negativní vyjádření nad pozitivními. Proti roku 2000 se celkově zvýšil podíl těch, které přes agenturu hledaly práci. Vyšší posun lze zaznamenat u mladých, mladších a starších žen.

Psychologické poradny navštívilo 14% žen, zkušenosti měly z 8% dobré a ze 6% špatné. Většina žen s tímto poradenstvím zkušenosti nemá. Nejčastěji jsou to ženy středního a staršího věku, vysokoškolačky, rozvedené ženy, s dětmi do 15 let, podnikatelky, z domácností s příjmy nad deset tisíc korun čistého na hlavu, ze středně velkých měst. Vyšší podíl spokojených klientek se objevuje jen u žen staršího věku, vysokoškolsky vzdělaných, podnikatelek a těch, jejichž domácnost disponuje vyššími příjmy. Podíl žen, které se obrátily o pomoc na psychologickou poradnu, se proti roku 2000 viditelně zvýšil, nejvíce u mladých a mladších, ale i u střední a starší generace.

Inzerce
S inzertním hledáním práce nemá Žádnou zkušenost převážná část obyvatelstva ČR. Těch, kteří někdy podali inzerát, je čtvrtina. Každý třetí zkusil odpovědět na inzerát firmy, která hledala zaměstnance. Přes internet hledal práci každý čtrnáctý. Zkušenosti s tištěn˘mi inzeráty jsou převážně špatné, u internetu jsou dobré vyvážené špatnými. Muži jsou při inzerování o něco aktivnější a častěji hodnotí své zkušenosti pozitivně. Proti roku 2000 vzrostl počet těch, kteří tyto způsoby hledání práce vyzkoušeli. Nejčastěji u internetu, nejméně u odpovědí na inzeráty firem.

Osobní zkušenosti s hledáním práce přes inzerát – vlastní nabídkou – má 23% žen.Z toho 3% dobré, 20% špatné. Inzerát nejčastěji podávaly ženy mladšího věku, vyučené v oboru, s maturitou, s dětmi, podnikatelky, z domácnosti s nejvyššími příjmy, z velkoměst, z Prahy. Naprostá převaha žen má s tímto způsobem špatné zkušenosti. Proti roku 2000 má s nimi zkušenosti více žen mladšího, středního a zejména staršího věku.

Co se týče odpovědí na inzeráty firem, má zkušenost 31% žen, z toho 7% dobré a 24% špatné. Podíl žen, které odpovídaly na inzerát, se proti roku 2000 zvýšil u všech kategorií, nejvíce u střední generace.

Na internetu hledalo práci13% žen, z toho 6% hodnotí výsledky jako dobré a 7% jako špatné. Tento způsob preferují zejména ženy mladého a mladšího věku, svobodné, s maturitou nebo vysokou školou, podnikatelky, z domácností s vyššími příjmy. Čím jsou ženy mladší, tím více narostl podíl těch, které internetu při hledání práce využívaly.

Osobní aktivita
Převažující část obyvatelstva ČR nemá žádnou zkušenost s písemnou korespondencí s předem vytipovanými firmami. Těch, kteří tak postupovali, je více než čtvrtina.Více než polovina občasně hledala práci tak, že osobně navštěvovala firmy nebo využila kontaktů a doporučení svých známých. Zatímco u korespondenčního styku převažují negativní zkušenosti, u osobních návštěv viditelně a u kontaktů přes známé převažují dominantně pozitivní zkušenosti. Podíl mužů, kteří vyzkoušeli všechny uvedené možnosti, je vyšší než u žen. U všech aspektů došlo k mírnému růstu těch, kteří tyto způsoby vyzkoušeli. Ženy využívají známostí k možnosti získat zaměstnání méně.

Ženy tyto možnosti vyzkoušely z 27%, z toho 7% bylo dobrých a 20% špatných zkušeností.

Většina žen nikdy neoslovila dopisem firmu, aby se v ní ucházela o místo. Nejčastěji šlo o ženy mladšího a středního věku a vyššího vzdělání, případně vysokoškolačky. Jejich podíl se od roku 2000 zvýšil. Osobní návštěvu firem absolvovalo 53% všech dotazovaných žen. Ve 29% dopadly podle vlastního hodnocení dobře, ve 24% špatně. Častěji šlo o ženy mladšího věku, vyučené v oboru, s dětmi, z velkoměst. Zkušenosti s návštěvami firem jsou obvykle častěji dobré než špatné. Od roku 2000 se zvýšily rovnoměrně u všech kategorií.

Co se týče využívání známostí, zkusilo to 52% žen, převažovaly dobré zkušenosti – ze 43%. Jednalo se o ženy všech věkových kategorií, dobré zkušenosti výrazně převyšovaly špatné.

IV. Tolerance partnera

Kariéra
Většině občanů v ČR by nevadilo, kdyby byl jejich partner kariérně výše. Názory mužů a žen jsou však značně odlišné – tolerance žen ke kariéře mužů je evidentně vyšší než u mužů k ženám. Podíl mužů, kterým by vadila kariéra ženy, se pohybuje nad jednou třetinou, u vyšší funkce dosahuje téměř jedné poloviny. Žen, kterým by vadila kariéra muže, je u všech aspektů do 10%, vyjma zviditelnění ve veřejném dění – tam by měla s tolerancí problémy každá pátá. Proti roku 2000 se mírně zvýšil počet těch, kterým by nevadilo, kdyby jejich partner byl kariérně na vyšší úrovni, než jsou oni. Tolerance muže vůči kariéře Ženy se sice zvýšila u všech aspektů, avšak stále zůstává značně nižší, než je ve stejném ohledu tolerance žen.

Zatímco 90% žen by nevadilo vyšší vzdělání partnera, u mužů by to nevadilo 61%. Mužům, většinou mladým a ve středním věku, rozvedeným, vysokoškolsky vzdělaným, s malými dětmi a školáky, z domácností s nejvyššími příjmy. 8% by to vadilo velmi, 31% částečně. Proti roku 2000 se celková tolerance vyššího vzdělání partnera mírně snížila u všech kategorií.

Partner jako veřejně uznávaná osoba by nevadil 62% mužů a 81% žen. Oponují nejčastěji muži – senioři, vyučení bez maturity, rozvedení, s dětmi, z domácností s nejvyššími a naopak nejnižšími příjmy. Co se týče výše výdělků – 63% mužů by nevadilo, kdyby partnerka vydělávala více, u žen nic nenamítá 95%. Nejvíce problémů s tím mají muži středního věku, s vysokoškolským vzděláním, rozvedení, s dětmi, z domácností s nejnižšími příjmy. Celková tolerance se za tři roky nepatrně snížila u mladých žen a výrazněji u mladších. Vyšší pracovní pozice partnera by vadila 44% mužů a 7% žen.

Dojíždění
Polovině občanů ČR by nevadilo, kdyby jejich partner denně dojížděl do práce. Tolerance se prudce snižuje v případě, že by partner dojížděl domů jen na víkendy. Názory mužů a žen jsou značně odlišné – ženy by častěji souhlasily se všemi eventualitami týkajícími se pohybu partnera za prací, včetně přestěhování. Proti roku 2000 se tolerance veřejnosti vůči každodennímu dojíždění mírně zvýšila, u případného stěhování je mírně nižší. Muži méně často uvádějí, Že by jim vadilo, kdyby žena dojížděla za prací a vracela se jen na víkendy.

Partnerovo denní dojíždění za prací by nevadilo 47% mužů a 57% žen. Celková tolerance se zvýšila zejména u mladých. Dojíždění s návratem na víkend by vadilo 93% mužů a 83% žen. Tolerance ve srovnání s rokem 2000 zůstává bez viditelných změn. Stěhování kvůli práci partnera by vadilo 81% mužů a 76% žen. Mladší a mladé ženy jsou ve srovnání s obdobím před třemi lety tolerantnější, u ostatních kategorií se tolerance snížila.

Nároky na čas
Druhé zaměstnání partnera by vyvolalo nejméně nevole, toleroval by ho každý druhý občan. Jinde je tolerance nízká – nejmenší tehdy, když by byl partner nezaměstnaný. Ženy jsou tolerantnější než muži, kteří jsou mnohem více nesmiřitelní v případě, kdy by se partnerka chtěla věnovat práci i ve svém volnu nebo chtěla ponechat péči o rodinu a děti převážně na nich. Ženy zaujímají zcela nekompromisní postoj tehdy, když by měly vedle sebe muže bez práce. Proti roku 2000 došlo k mírnému posunu směrem k vyšší toleranci partnera, vyjma nezaměstnanosti. Což platí srovnatelně o ženách i o mužích. Mezi muži je oproti roku 2000 více těch, kterým by vadilo, kdyby jejich partnerka byla bez práce a naopak méně těch, kteří by měli zásadní výhrady k tomu, že by se museli podstatně věnovat péči o děti a rodinu. V řadách žen se mírně snížil počet nesmiřitelných, kterým by vadil muž bez práce a muž pracující v rámci svého volného času. Nepatrně se zvýšil podíl žen, kterým by vadilo, kdyby péči o rodinu a děti nesly převážně na svých bedrech.

Kdyby se partner věnoval zcela své práci ve volném čase, o víkendu, by vadilo 86% mužů a 80% žen. Kdyby měl druhé zaměstnání, by tolerovalo 44% mužů a 55% žen. Kdyby partner nepracoval, vadilo by to 79% mužů a 95% žen. Názory žen se proti roku 2000 nemění. Kdyby partner ponechal péči o rodinu a děti na tom druhém, vadilo by to 89% mužů a 77% žen.

Ze závěrů studie:

Vzdělání:
Tvoří limitní faktor pro zvýšení šancí na pracovním trhu a rozdílná vzdělanostní úroveň může způsobit řadu problémů… Samotné vzdělání nestačí, pokud se žena setká s bariérou překážek na straně zaměstnavatelů nebo předsudků, falešných mýtů a neochoty vytvářet podmínky pro pracovní sílu a pečovat o ni.

Počítačová gramotnost:
Nastoluje se značná společenská diferenciace mezi těmi, kdo znají a neznají, jsou kvalifikovaní a nekvalifikovaní, vzdělaní a nevzdělaní, jazykově znalí a negramotní, technologicky vybavení a nevybavení, s aktivním přístupem na síť a stojícím mimo informační dálnici…

Věk:
S tím, jak se posunuje doba, kdy žena zakládá rodinu, se odsunuje opětovný pracovní a kariérní postup. Zužuje se doba vhodná pro plné nasazení a úspěšnost, neboť zde hrozí, že žena vbrzku spadne do kategorie, která je považována za starší a spíše předdůchodovou než za vysoce produktivní, vhodnou k nalezení příležitostí a poskytující důkaz rovnocenné pracovní síly s muži…

Rodinný stav, děti, partner:
Vážnou trhlinu do formování představ, co by žena chtěla dělat a dokázat, mohou učinit partnerské vztahy. Výzkum ukázal, že muži jsou vůči svým protějškům značně netolerantní a prosazování pracovní kariéry, ale například i vyššího vzdělání a kvalifikace, je pro mnoho žen, zejména mají-li malé děti, velmi obtížné.